Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Phlebotomized - Pain, Resistance, Suffering (EP)

PhlebotomizedPain, Resistance, Suffering (EP)

Garmfrost9.6.2021
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: všude možně a na všem
VERDIKT: Pain, Resistence, Suffering může být... Death i vzdušné melodie spolu příjemně koexistují bez křečovitých snah vyrovnat se vlastní minulosti. Phlebotomized možná našli způsob, jak přežít svoji velikost a nebýt přitom lacinou parodií sebe sama.

Před dvěma lety se objevilo návratové album kdysi progresivních a ve své době nesmírně kultovních Nizozemců Phlebotomized Deformation of Humanity. Absolutně a ve všem jsem souhlasil s názorem zklamaného Victimera. Jakkoliv byla obě alba z devadesátých let stylotvorná a ve své podstatě nesmrtelná, to návratové jejich velikosti rozhodně neoplývá. S odstupem času musím Deformation of Humanity jisté kvality přiznat, ale stále zůstává fakt, že nahrát tohle album neznámá kapela, bezesporu zapadne. Nicméně mi to nedalo a čistě ze zvědavosti jsem po následovníku jmenovaného nešťastníka sáhl, a trochu se mu pověnoval. Aktuální EP Pain, Resistance, Suffering navazuje na styl jmenovaného „ípíčka“. Čekejme festovní retro/moderní (zařaď si, co chceš) death metal s prvky pseudoklasiky, doomu… Takže ani tak či naopak. Zkrátka to, co Phlebotomized dělali odjakživa.

 

Pain, Resistance, Suffering nahrála skoro stejná sestava co minule, a vyjma zpívajícího kytaristy (na novince pouze zpívajícího) Toma Palmse, se jedná o muzikanty, kteří jsou v Phlebotomized činní teprve pár let. Těžko tedy bude nový Phlebotomized znít jako ten „původní“. Tomovy party spolu s brutálním growlem Dennisa Geestmana patřily svého času k špičce a bezvýhradně k poznávacím znakům kapely, nicméně hudební dobrodružství měli v rukou muzikanti, kteří obě pecky nahráli, a ti jsou ztraceni v čase. Njn, děckama nezatopíš…

 

Oklikou se vrátím k Pain, Resistance, Suffering. EP sice nahrálo stejné osazenstvo, na rozdíl od přešlapu Deformation of Humanity musím říct, že na novém EP je vše tak nějak jinak, a výsledek jejich snažení mě sakra baví. Sestava si zcela evidentně sedla a přestala dělat ostudu velkému jménu Phlebotomized. Pain, Resistence, Suffering obsahuje sedm různě dlouhých skladeb a hraje takřka pětadvacet minut. Přidat skladbu dvě a máme před sebou v podstatě novou řadovku. Ale zase to máme hezky bez vaty. Diskotékově znějící zvuková banka klávesových nástrojů až na pár výjimek vymizela a nahradilo ji mnohem zajímavější a současnější spektrum zvuků. Brutalita kytar a pěveckého projevu je nyní mírněna všudypřítomnými melodiemi a častějším využitím čistého zpěvu. Smyčcové nástroje jsou tentokrát nahrazeny syntezátorovými náhražkami. Což samozřejmě není ono, ale Rob op 't Veld se od minule rozehrál, a bez debat je radost ho poslouchat. Jeho hra je stejně jako jeho zvukový rejstřík podstatně bohatší. Rovněž kytarový duel Boderman s novicem Sluijsem spolu s ultimátní basou de Heuse čarují občas až neskutečné frajeřiny. Samostatnou kapitolou jsou ovšem bicí. Alex Schollema zkušenosti nasbíral v mnoha death či black metalových kapelách a svůj um přetavil do parádní hry plné rytmických zvratů, sypanic i melodicky úderných vyhrávek.

 

 

Ne, Pain, Resistance, Suffering není geniální a nevyrovná se původní tvorbě Phlebotomized. Je však daleko přínosnější a zábavnější než comebacková placka Deformation of Humanity. Death metal se zde příjemně snoubí s atmosférou, melodiemi, aniž by působil křečovitě či nepřístojně. Po zvědavém okukování nastala chvíle, kdy jsem zjistil, že se k nahrávce vracím docela často a že si s chutí prozpěvuju spolu se zpěváky nebo si poklepávám do rytmu… Pain, Resistance, Suffering může být.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky