Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Phlebotomized - Pain, Resistance, Suffering (EP)

PhlebotomizedPain, Resistance, Suffering (EP)

Garmfrost9.6.2021
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: všude možně a na všem
VERDIKT: Pain, Resistence, Suffering může být... Death i vzdušné melodie spolu příjemně koexistují bez křečovitých snah vyrovnat se vlastní minulosti. Phlebotomized možná našli způsob, jak přežít svoji velikost a nebýt přitom lacinou parodií sebe sama.

Před dvěma lety se objevilo návratové album kdysi progresivních a ve své době nesmírně kultovních Nizozemců Phlebotomized Deformation of Humanity. Absolutně a ve všem jsem souhlasil s názorem zklamaného Victimera. Jakkoliv byla obě alba z devadesátých let stylotvorná a ve své podstatě nesmrtelná, to návratové jejich velikosti rozhodně neoplývá. S odstupem času musím Deformation of Humanity jisté kvality přiznat, ale stále zůstává fakt, že nahrát tohle album neznámá kapela, bezesporu zapadne. Nicméně mi to nedalo a čistě ze zvědavosti jsem po následovníku jmenovaného nešťastníka sáhl, a trochu se mu pověnoval. Aktuální EP Pain, Resistance, Suffering navazuje na styl jmenovaného „ípíčka“. Čekejme festovní retro/moderní (zařaď si, co chceš) death metal s prvky pseudoklasiky, doomu… Takže ani tak či naopak. Zkrátka to, co Phlebotomized dělali odjakživa.

 

Pain, Resistance, Suffering nahrála skoro stejná sestava co minule, a vyjma zpívajícího kytaristy (na novince pouze zpívajícího) Toma Palmse, se jedná o muzikanty, kteří jsou v Phlebotomized činní teprve pár let. Těžko tedy bude nový Phlebotomized znít jako ten „původní“. Tomovy party spolu s brutálním growlem Dennisa Geestmana patřily svého času k špičce a bezvýhradně k poznávacím znakům kapely, nicméně hudební dobrodružství měli v rukou muzikanti, kteří obě pecky nahráli, a ti jsou ztraceni v čase. Njn, děckama nezatopíš…

 

Oklikou se vrátím k Pain, Resistance, Suffering. EP sice nahrálo stejné osazenstvo, na rozdíl od přešlapu Deformation of Humanity musím říct, že na novém EP je vše tak nějak jinak, a výsledek jejich snažení mě sakra baví. Sestava si zcela evidentně sedla a přestala dělat ostudu velkému jménu Phlebotomized. Pain, Resistence, Suffering obsahuje sedm různě dlouhých skladeb a hraje takřka pětadvacet minut. Přidat skladbu dvě a máme před sebou v podstatě novou řadovku. Ale zase to máme hezky bez vaty. Diskotékově znějící zvuková banka klávesových nástrojů až na pár výjimek vymizela a nahradilo ji mnohem zajímavější a současnější spektrum zvuků. Brutalita kytar a pěveckého projevu je nyní mírněna všudypřítomnými melodiemi a častějším využitím čistého zpěvu. Smyčcové nástroje jsou tentokrát nahrazeny syntezátorovými náhražkami. Což samozřejmě není ono, ale Rob op 't Veld se od minule rozehrál, a bez debat je radost ho poslouchat. Jeho hra je stejně jako jeho zvukový rejstřík podstatně bohatší. Rovněž kytarový duel Boderman s novicem Sluijsem spolu s ultimátní basou de Heuse čarují občas až neskutečné frajeřiny. Samostatnou kapitolou jsou ovšem bicí. Alex Schollema zkušenosti nasbíral v mnoha death či black metalových kapelách a svůj um přetavil do parádní hry plné rytmických zvratů, sypanic i melodicky úderných vyhrávek.

 

 

Ne, Pain, Resistance, Suffering není geniální a nevyrovná se původní tvorbě Phlebotomized. Je však daleko přínosnější a zábavnější než comebacková placka Deformation of Humanity. Death metal se zde příjemně snoubí s atmosférou, melodiemi, aniž by působil křečovitě či nepřístojně. Po zvědavém okukování nastala chvíle, kdy jsem zjistil, že se k nahrávce vracím docela často a že si s chutí prozpěvuju spolu se zpěváky nebo si poklepávám do rytmu… Pain, Resistance, Suffering může být.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky