Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Phragments / Zmyrna - Concilium

Phragments / ZmyrnaConcilium

Victimer26.9.2025
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Dva odlišné stylové vstupy do dávné doby středověku. Album vzájemných protikladů a koncepčního spojení.

Ze slovenského podzemního lůna Nomad Sky Diaries se linou další a další zajímavé nahrávky, o které se nejde nepodělit. Jednou z takových je středověce orientované split album kapel Phragments a Zmyrna. Ze spojení těchto dvou uskupení je zřejmé, že náhled na společnou problematiku bude odlišný. Slovenské duo Phragments ji ztvární pomocí do středověkého hávu oděného dark ambientu, a česko-slovenská dvojice Zmyrna zasadí kýžené době ránu svým black metalem. Dva různé pohledy na dobu papežského schizma a kostnického koncilu. Nepropojené, oddělené, každá kapela ze svého úhlu pohledu a se svým autorstvím. Pěkně skladbu po skladbě.

 


Nechci říct, že jsem zklamaný, ale víc by mě zajímalo prolnutí obou těles a jejich společná tvorba. Takto je to striktně odděleno --> dark ambient / black metal a repeat až do konce alba. Takže po stránce nějakého překvapení jsme na štíru a odkázáni na věrnou a zanícenou tvorbu obou interpretů. Materiál obou mi byl sympatický už v minulosti, přesto to nebylo něco, čemu bych úplně podlehl. Sympatie je to správné slovo, nadšení se cení a z toho čerpejme.


Dejme se tedy zlákat oběma směry, nechme si pročíst úvodní promo slova a vyberme z nich následující - "Pragments se tématicky zaměřili na dramatické události kostnického koncilu a Zmyrna se zase pohybují jeho atmosférou". Je to dostačující? Možná, ale nechme mluvit samotnou hudbu. Každá z kapel vybavila toto EPko čtyřmi songy. Phragments se zvukově zcela ponořili do středověké tématiky. Jejich temně meditační pásmo je přehozeno hávem této doby. Nijak neskrývaně. Tento němý sonický příspěvek dá na sílu okamžiku. Nekoná se nic neprostupného nebo nečekaného. Dark ambient v jejich podání je přístupný, má svou magii, ale taky nijak nepřekvapí. Potvrzuje dané a následuje koncept. Nevymyká se, ale je příjemný. Na hlubší zvukový zásun to ale není.


Zmyrna se prezentují jednou akustickou mezihrou a třemi špinavými skladbami. Cítím z nich správnou nechuť a zahlodanou přízemní zvukovou vášeň pro choré dobrodružství. Cením si, jak se v nich dokáže promítnout kus zkaženosti. A ta zmíněnému období prostě odpovídá. Zmyrna jsou autentičtí, ale ne vyhraní. Jako by tam ještě něco k úplnému uspokojení chybělo. Je tam asi všechno, co bych čekal a chtěl slyšet, ale v trochu plošším provedení, než si žádají smysly náročného, nyní středověkem vláčeného posluchače.

 


Specifický odkaz daného období lze zachytit různě a oba projekty to naplno předvádí. Phragments jsou víc obřadní a Zmyrna zase nemocní. U obou nalézám vše podstatné a u obou postrádám hlubší ponor a schopnost se vymanit z nepřekvapivosti. Mám rád způsoby, jakými se vše odehrává, ale zároveň v nich nepřichází nic závratného, co by se opravdu zažralo pod kůži. V této chvíli se ještě vrátím ke slovům výše. Moc by mě zajímalo, kdyby se obě kapely protly a vsadily na skladby, v nichž hrají dohromady a tvoří jeden tvořivý monolit. Možná marnost, možná velké oči a přes odlišnost obou nesmysl. Jen moje subjektivní polemizování...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 30.9.25 17:36odpovědět

Já ti řeknu, co by se stalo, kdyby se obě kapely protnuly - Lurker of Chalice. Slyšim to tam dost jasně.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky