Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pigsty - Pignation

PigstyPignation

Victimer27.6.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Téměř dokonalá vesmírná mise ve jménu astrálního death metalu. Moderní prasečí majestát.

Dvouhlavé prasečí komando Otyn - Topi je po pěti letech od posledního zářezu Pig Blood zpět ve hře. V roce 2020 předvedli, jak ruku v ruce s moderním a symfo vložkami protkaným matrošem aktuálně hustí svůj death / grind. Kdo rád prasečí ryk, tomu naběhla žíla na čele, ohanbí a nejspíš i spadla čelist. Pigsty to na krvavém albu namlátili báječně. A dnes jsou znovu mezi námi s novým, jen lehce půlhodinu přesahujícím náhulem. Technickým a atmosférickým prasečím zahustěním vesmíru.


Pignation (na obalu Pignations) vládne v astrálu. Žehná nám moderním, prostorovým death metalem, ve kterém pořád dříme zběsilost, ale novinka je rozhodně vyrovnanějším a vyspělejším albem. Pig Blood byla šílenější a taky přeplácanější deska ve smyslu aranží. Dnes Pigsty vsadili na hrubou, nekonečnem se valící hmotu. Žádný bizár, ale maximální současnost a stylová dominance. Naopak na minimum jsou potlačeny jak zmíněné symfo prvky, tak různé další vsuvky. Pignation má svou stabilitu a produkční jistotu. Hutně výpravnou a atraktivní hrdost. Pokud byla huba dokořán u Pig Blood, u novinky jsou dokořán i jiné tělesné otvory. Na mysl se dostanou další kapely zabývající se vesmírnou tématikou. Co třeba Voivod...? Já tam ten jejich odkaz slyším. Bezpochyby i takto lze novou prasečí misi vnímat, protože ta vesmírná psychedelie jde i z jejich strun, úderů a hrdelních kreací.

 


Na podrobnější informace poměrně strohé dílo mluví hudbou. Více slov není třeba dohledávat, jen pustit play a nechat se vystřelit mimo zemskou přitažlivost. Pignation je atmosférický a moderními riffy nahuštěný válec. Osm případů, jak z epizod udělat vesmírné hymny. Aktuální Pigsty jsou tak aktuální a vycizelovaní, že nezbývá než ty otevřené klapačky zavřít a mlčky přihlížet nové prostorové devastaci. Moc superlativ? Možná spíš málo, slova dochází. Tento materiál je prostě síla a směrovka dalším, kteří mají choutky, ale zatím nemají ty správně naběhlé prasečí pyje. Hledáte grindové vyhlazováky? O těch novinka moc není. Je to deathmetalová moderna a psychedelie, chlípně nadimenzovaná devastace. Chytrá a vybroušená. Strojovější než kdy jindy. A ze strojovny káže vepřový King of the Universe přehazujíc si planety jako míčky.


Jestli se to v dnešním světě hemží tzv. velikány, co nemají nic jiného na práci než přeměřovat svoje lulíky eskalacemi a válkami, je vážně lepší si odskočit o patro výš do astrálu. Probudit v sobě víc představivosti a skrz ni vládnout. Pokud si Pigsty chtěli podmanit vesmír, tak si ho podmanili. Jejich ztopořený prasečí velikán epicky stojí v prostoru mezi planetami, bere si co potřebuje a strká do kapsy množství protřelejších a známějších kapel. Jižní Morava je momentálně místem, odkud se startuje směr nekonečno. Posílám pozdravy dolů i nahoru, novou prasečí prací jsou plně poškozen. Pignation úřaduje, Pignation devastuje. Půlhodinová smršť a jeden z nejlepších deathů za poslední dobu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky