Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pincer Consortium - Geminus Schism

Pincer ConsortiumGeminus Schism

Jirka D.17.2.2025
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku (#DP/060CD) / promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F730ES / TANNOY Prestige Turnberry GR
VERDIKT: V mnoha ohledech dotažená metalová deska, s jakou se člověk nepotká každý den.

Už prvním dojmem to všechno začalo výborně. Balíček z polského labelu Deformeathing Production došel s lehkým zpožděním, ale o to větší zvědavost začal budit jeho obsah, když se objevila titulní grafika alba Geminus Schism. Výborná! A co víc, nezůstalo pouze i titulního obrázku, ale v podobném duchu pokračoval i celý vnitřek 6-panelového digipaku a obsáhlého bookletu, který svým pojetím a zpracováním přesahuje hranice standardní práce. K tomu obsáhlé texty pojednávající o konceptu alba, vše sladěné barevně, s citem pro detail i pro celkový dojem, který je jedním slovem dechberoucí. Nepíšu to často, ale tohle se povedlo hodně!

 

Kapela Pincer Consortium není ani tak kapela jako spíš projekt dvojice muzikantů, z nichž jeden má kořeny polské a jeden severoirské, přičemž jejich společné fungování pod tímto názvem nemá dlouhou historii – počátek se datuje rokem 2019. Zajímavé na tom je, že poměrně dlouho na sebe nechali čekat s debutní deskou, protože tou se stala až aktuální Geminus Schism, která vyšla v loňském září, ale svým obsahem plně vyvážila dlouhé období příprav. Ten zahrnuje sedm na poměry žánru (rámcově death metal) docela dlouhých skladeb, z nichž nejdelší přesahuje 11 minut a jen jedna jediná jde pod šest. Obsah nejsou žádné jen tak nějaké písničky, a to ani svou délkou, ani svým pojetím - kompozicí, aranžemi, celkovou náladou. Obsah je prvotřídní moderní extrémní metal a když píšu moderní, rozhodně jsem si to nepletu se slovem módní.

 

Pincer Consortium band

 

Hned v úvodu nahrávky začne být jasné několik věcí. Jednak čistý death metal jim je jako hrací pole úzký a ať už tempem nebo zabarvením se album otírá o black. Dále je znát důraz na silnou a pohlcující atmosféru, a to jednak reverbem na kytarách a jednak vrstvením hlasových stop, čímž vzniká poměrně mohutný zvukový masiv, který posluchače snadno pohlcuje a vtahuje do děje. Na tomto místě můžu jenom odhadovat, jestli celková nekonkrétnost a rozostřenost zvuku byla autorským záměrem nebo vyplývá z nějaké laciné produkce, nicméně je to jedna z mála věcí, která mi na desce vadí – především v upozadění a neprokreslení bicích (nespíš bicího automatu), ale i v celkovém dojmu jakého slinutého zvuku, který by za mě snesl čistší a konkrétnější produkci.

 

Už jenom z toho důvodu, že instrumentálně není deska vůbec špatná a nabízí veskrze současný přístup k extrémnímu žánru, byť na něm není primárně vystavěná. Najdete si svoje disharmonické pasáže i deathcorovou rytmickou sekanou, ale vždycky to bude jen koření a nikdy podstata a jediný úmysl v aranžích. Dominantní je důraz na silnou, temnou a pohlcující atmosféru a velmi razantní, svým způsobem skvělý vokál, jehož growlová poloha, dobře nastavený hall efekt i znásobování dalšími vokálními stopami vytváří dojem jakéhosi rituálu. Možná i proto mi například skladba Schizoid Rivalry / Double Occultation v mnoha ohledech připomíná tvorbu Septicflesh ořezanou o symfonické partie a navzdory své délce baví až do úplného konce.

 

 

Album je jako celek vedeno v rychlém a místy až zběsilém tempu (Dual Termination Shock) a prakticky nenabízí zklidněné a pomalejší pasáže. Je to nálož, kterou nemusí vydržet každý a která sama o sobě představuje docela adrenalinový zážitek, s nímž se každý bude muset vyrovnat po svém. Osobně mi tohle její nastavení vyhovuje a krátké zpomalení v úvodu skladby Tandemic Dispersal je dostatečně vyváženo vynikajícím vnitřním pnutím a velmi postupnou gradací, která vašim nervům nedá vydechnout.

 

Geminus Schism je v mnoha ohledech pozoruhodná deska, která na rychlý deathmetalový základ roubuje další plejádu vlivů, odstínů a barev, přičemž v konečném důsledku vytváří moderní a dokonce bych řekl i strhující poslechový zážitek. Ten stahuje do nepříjemné reality pouze laciná a nepříliš odpovídající produkce, navíc s poměrně unavujícím a plochým masteringem, takže ke konci už toho má člověk plnou hlavu navzdory tomu, že poslední skladba je jedna z nejlepších. Jinak jde ale o výborné a dotažené album, což rozhodně nepíšu často.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky