Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Positive Mind - Silence Gives Consent

Positive MindSilence Gives Consent

Bhut16.6.2010
Zdroj: CD (# ft 10-004-05)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: České hardcoreové těleso POSITIVE MIND představuje svou první dlouhohrající desku, která dostala jméno "Silence Gives Consent". Ovšem nejedná se o žádnou průměrnou HC kapelu a obyčejné CD.

České hardcoreové těleso POSITIVE MIND představuje svou první dlouhohrající desku, která dostala jméno "Silence Gives Consent". Ovšem nejedná se o žádnou průměrnou HC kapelu a obyčejné CD. Kapela si za dobu své dvanáctileté existence vybudovala určité jméno, tudíž na scéně nejsou žádnými nováčky. Na kontě již mají dvě EP "The Stooge" "Lost Kids", dále se účastnili na dvou kompilacích. V současné době skupina vydává pod svým vlastním labelem Flying Tones první řadovou desku. V podstatě se jedná o dvojdesku, jelikož její součástí je dokonce DVD. DVD nese název "Buena Vista Concert". Je to vlastně záznam z koncertu v plzeňském klubu Buena Vista, který se uskutečnil roku 2008. Vystoupení je snímáno pěti kamerami a příjemně sestříháno a poskládáno, o což se postaral Ondřej Urbanec znám coby basák ze 100°C. Krom koncertu se na DVD nachází taktéž krátký rozhovor s jednoltivými členy sestavy. Každá placka má pak svůj obal i booklet, který zdobí obrázky z dílny malíře Václava Maliny. Celkový papírový obal na CD i DVD pak svým obrázkem ozdobil mladý talent Pavel Příkraský. Materiál na novou desku začala skupina komponovat po nástupu nového kytaristy J.J.Šimona (ex- AGNUS DEI, ex- SPACE JUMP GROUP, ex- TRYZNA) v roce 2007. Oproti své původní ryze hardcore hudbě se na nové desce kapela posunula kamsi do vod těžko zařaditelných žánrů. Korpus hudby stále tvoří HC, ovšem v nemalých detailech odbočují k daleko atmosferičtějším, melodičtějším i metalovějším prvkům. Na škodu tento posun jistě není, tento počin je toho důkazem. Muzika kapely má stále silnou energii a náboj, skrývá se v ní nepřeberné množství melodií a detailů, které mnohdy na povrch vyplují až po více, než jednom poslechu. Čili, kdo si chce poslechnout tvrdý neobyčejný a vynikající hardcore měl by se poohlédnout zejména po tomto albu.

 

 

Jedničku vytváří svižná hardcore pecka Running From Holocaust. Ukrývá v sobě melodické vyhrávky a mnohé pasáže uvolňující drsnou atmosféru. Druhá věc je o něco odlehčenější a volnější. Má více progresivní jádro díky svým různorodým pasážím. Trojka si zase pohrává více s atmosférickými metalovými prvky. Lehce mi tato věc připomněla určité období kapely ENDLESS. Ale kapela se stále drží jakýchsi pomyslných kolejí a mantinelů ve kterých se pohybuje a díky nim je také posluchač bezpečně pozná. Možná pro svou bohatou pestrost mi přijde Justice Core Inside jako jedna z nejlepších písní alba. Tato věc volně přechází v Interludu k této skladbě, ve které jsou ke slyšení ústřižky z mrazivého filmu Vyšší princip, který byl natočen na motivy stejnojmenné povídky od Jana Drdy. Další melodické vyhrávky připlouvají s pátou Cry For One. Výborná skladba s kvalitní kompozicí a příjemnou atmosférou. Píseň je velmi detailně propracovaná a čiší z ní jistá píle, při které byla složena. Věřím, že se z ní stane oblíbená koncertní záležitost. Následující utahanější a hutnější věc dostala jméno Coming-out Of The Truth. Jedná se o více hardcoreovější skladbu s nemalými kytarovými vyhrávkami ve svých útrobách. Dokonce těsně před třetí minutou svého trvání zvolní své tempo, ovšem nenechá posluchače dlouho snít a tak záhy vrhá svůj směr zpět k drsnějšímu podání. Sedmička Live For Today se lehce navrací ke kořenům hudební tvorby tohoto tělesa. Asi nejvíce mi připomněla oboje staré EP. Jedinou odlišností od starých časů bude zřejmě opět pestrost hudby, která střídá nálady od pomalých ke středním s čistým vokálem až po rychlejší hardcore jízdu. Další z nejlepších věcí na nové desce. Druhé intermezzo, nebo interluda, jak chcete, dopřává jistou pohodovou pauzu před výbornou peckou jménem Truth Hunter's Engine. V této skladbě se poprvé v historii kapely objevuje host. Hostem je vynikající zpěvačka Ema Brabcová, kterou někteří možná znají z psychedelických těles jako ROE-DEER či KHOIBA. Díky jejímu specifickému hlasovému projevu dostává hudba POSITIVE MIND nový rozměr. Tato píseň se ovšem nese v pomalém tempu, které zpěvačce sedne jako ulité. Krom jejího příjemného hlásku je ke slyšení několik úryvků z filmu Jan Žižka. Fandové kapely jistě budou znát asi nejlepší skladbu, kterou kapela kdy napsala a to Lost Kids. Oproti předchozímu EP, kde se tato skladba nachází, dostala na novém počinu zcela nový kabát. Struktura písně zůstala stejná, jen její začátek je o něco protáhlejší a jisté detaily jsou pozměněny a celkově mi přijde, že i tempo se posunulo o stupínek dolů. Ovšem tyto drobné úpravy nic nemění na tom, že se stále jedná o velice výbornou a našlapanou skladbu. Předposlední věc Lucidity Lesson se nese v rychlejším svižném tempu. Poslední skladba Earnest Uplift má obdobné rysy, ovšem je daleko více pestřejší. Střídají se v ní opět dva druhy zpěvů a mnohé nálady.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky