Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Postcards From Arkham - Spirit

Postcards From ArkhamSpirit

-krusty-10.1.2019
Zdroj: CD digipak // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70 + PC
VERDIKT: Pohlednice z Arkhamu přišla do schránky počtvrté ... a ač má aktuální razítko, vzkazy na ní jsem už kdysi četl.

Mainman kapely PostcardsFromArkham Marek Frodys Pytlík je workoholik každým coulem. Kromě svého náročného povolání ještě fotí, točí klipy, udržuje v poklusu deathové Awrizis a především PFA. O jeho občasném hostování v milionu dalších kapel toho bylo také napsáno dost a dost.

 

Můj pohled na Frodyse je zúžen hlavně na PFA. To je projekt a později kapela, která pro mne Frodyse zcela definuje. A nemyslím si, že se mýlím, když řeknu, že právě tahle hudební instituce je pro něj tou hlavní zábavou či posláním. Vždyť při pohledu na výčet diskografie je logické smeknutí klobouku – od roku 2012 hned čtyři alba.

 

PFA band

 

Pravda, po polknutí čistého vína musíme s pravdou ven: dnes probíraný disk Spirit není až tak nový. Jedná se o akustické verze starých známých skladeb. Frodys lovil nejen ve vodách PFA (zastoupena jsou všechna tři alba), ale uslyšíme i kousek od levobočků Awrizis.

 

Kdo hudbu PFA zná, ví, o čem je řeč. Je to hudba hlavně pro poslech, hudba zasněná. Hudba, která může fungovat i jako vkusný soundtrack ... třeba pro toulky přírodou. Hudba atmosférická, něžná, instrumentální a šeptaná zároveň ... ale při živém provedení i dostatečně natlakovaná a intenzivní. A postcardovská zasněnost pro mne byla zpočátku tou hlavní překážkou. Materiál ze Spirit se mi zdál naprosto zaměnitelný s hudbou z jakékoliv jiné desky souboru. Skoro jsem si říkal, proč tenhle disk vůbec vyšel, když pocit z hudby je téměř totožný jako při poslechu například předchozí kolekce Manta (2017). Stejná zasněnost, stejná halucinogenní funkce, stejná nálada. Ano, je to logické ... jedná se přece o stejného instrumentalistu a stejný mozek kapely.

 

nosič frodys

 

Po cca sedmém poslechu ale ledy povolily a já vše akceptoval a možná i pochopil. Spirit je jemnější, něžnější verze hudby z Arkhamu. A smysl má. Osobně neřeším skladby, nesleduji naskakující indexy na přehrávači, protože album drží pohromadě jako celek. Nelze jej dělit a kouskovat a vypichovat jednotlivé dílky skládačky. Album je kompletem, kdy jedna skladba střídá druhou a já kašlu na to, zda hraje trojka nebo sedmička. Abych byl stylový, tak první One World Is Not Enough škrtá sirkou a zapaluje ohýnek na lesní mýtině a s koncem poslední Elevate se k obloze vznáší už jen sloup dýmu z dohasínajících uhlíků ... a posluchač dopíjí horký čaj z lesních bylin. Album přijde a odejde – v dobrém slova smyslu.

 

 

Čtvrtý zásek PFA vychází opět jako digipak s vkusnou frodysí grafikou a opět s razítkem MetalGate. Velice příjemné CD, které vám ale nic nedá zadarmo. Pojďte mu naproti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky