Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pouppée Fabrikk - Armén

Pouppée FabrikkArmén

Victimer11.12.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / industrial flow
VERDIKT: Chladné a tvrdé old school EBM chutná skvěle i v roce 2020. Pouppée Fabrikk předvedli návrat hodný mistrů.

Každý rok proteče člověku mezi prsty tolik desek, že je blbost si to nějak brát. Vše se stihnout nedá, i když sudičky daly do vínku hudební bezohlednost a parazitování po odlehlých muzikantských stokách tak velkou, že se toho za rok povede slyšet opravdu hodně. Za jednu takovou stoku považuji také EBM. Mám tento styl prostě rád a i když už zdaleka nemám takový přehled jaký bych si přál mít, pořád to se mnou šije. Jako v případě comebackové desky Švédů Pouppée Fabrikk. Ideální příležitosti si ty staré strojnické póry prskající na parket cosi fakt hnusného zase pěkně prohýbat.


Pouppée Fabrikk je takový severský EBM antikvariát. Začátek už v osmdesátkách, pár desek v devadesátkách a Henrik Nordvargr Björkk jako frontman. Ten Henrik, od kterého v posledních letech tlačím do hlavy o poznání méně přístupnou elektrárnu jeho dalších projektů Nordvargr, respektive Mz. 412. Je to řízek, o tom žádná. Přesto mě reaktivace Pouppée Fabrikk mile překvapila. A nebudu zastírat, že je to právě tento typ elektroniky, která mi hraje do noty výrazněji, než zbytek Henrikovi produkce. Přece jenom, není nad to si zatancovat, že? Jdu po tom jako slepice po flusu, jen jsem nebožák omotán ostnatým drátem, zoban jsem si vyválel ve vlastních výkalech a střízlivost je v nedohlednu. Dny a noci se podobají jako vejce vejci.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/pouppee%20fabrikk.jpg


Trojice Björkk, Holm a Christiaan R funguje dál a káže hrubým analogem tlak na tanečníkův již tak vratký krok. Nemůžu nevzpomenout další veterány stylu Die Krupps. I oni se vyjadřují podobně a leckteré postupy a syntetika celkově jsou si velmi blízké. A sluší se dodat, že i Die Krupps mají zálibu nebát se křížit EBM s metalem, přičemž na novince fabrikantů, která je tvrdá až až, zůstává metalový jenom Henrikův surový vokál. Je to poznávací znamení, cejch. Někdy bych sice uvítal malou změnu, ale zároveň si nejsem jistý, jestli by byla prospěšná.


Armén je vlastně prvním velkým albem s novými skladbami od konce devadesátek, předchozí The Dirt bylo kolekcí zapomenutých dem. A starým pánům asi vyhládlo. Nová deska je energie, pulsující rytmus a zlo v jednom. Skladba od skladby se téměř dokonale předbíhá v tom, jak připravit větší porci tlaku a přitom se tvářit velmi přístupně, pro mě vlastně až hitově. Může být hutný elektronický teror hitový? Jasně, že jo. Jsme daleko od kliček a testů, jsme přímo v první brázdě, tam kde kape olej a dáma s kosou započla odpočítávání. Opravdu se mi zastesklo po tak napěchované nádobě elektronického zla zformované do srozumitelně násilnické strojařiny, pod kterou duní parket a tanečníci se válí pod umyvadlem. Nebuď kretén, buď Armén a žeň to na nejvyšší možnou mez!

 


Tohle není o pitvě alba, ale o pocitu z něj a co to doprovází. Nostalgie? Určitě ano. Síla nové desky? Bezesporu. Další slova? Zbytečná. Pouppée Fabrikk jsou zpátky a v podstatě nešlo čekat víc. Tohle je dokonalá ukázka jak to dělat. Když k tomu připočtu osobní zaujetí a kapelní přímou trefu do elektronického vkusu, nemám co bych řekl víc.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 11.12.20 8:19odpovědět

No jasný, tyhle desky nejdou tak úplně recenzovat. Soundtrack jako z BDSM salónu, kterej prostě nemůže bejt posuzovanej střílzlivě. Že dnes mnoho aktérů mastí stále stejnej klacek a není v tom ani za mák progrese nebo vývoje, ono to prostě k tomu patří. Henrikovi to zase šlape, kurva drát.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky