Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Povodí Ohře - Povodí Ohře

Povodí OhřePovodí Ohře

Jirka D.28.1.2019
Zdroj: bandcamp / mp3
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Hudebně zajímavá deska, která nezapírá své noise-rockové kořeny, trpí přepáleným zvukem a podbízí se svými povrchními texty podobně laděným posluchačům.

Povodí Ohře jsem začal registrovat ani nevím kdy v průběhu minulého roku, ale k poslechu jejich debutní desky jsem se dostal až začátkem toho letošního. Motivací bylo více méně doplnění přehledu v tom, co vyšlo, jak moc je to zajímavé, nebo nezajímavé, ale v případě této kapely i různě rozeseté informace o tom, že za prvé to zajímavé je a za druhé že členové kapely za sebou mají různou zajímavou minulost. Esazlesa, Esgmeq a pár dalších jmen vzbuzovalo zvědavost.

 

Můj osobní poslechový příběh Povodí Ohře navíc neměl krátkého trvání, narozdíl od mnoha dalších, kde je po jednom přehrání vymalováno a navždy jasno. Deska zaujala, nemám problém si to přiznat, i když ne zcela a ne ve všem. Celé to vyvrcholilo v podstatě před pár dny, kdy jsem si jednak plus mínus utřídil myšlenky v hlavě, a druhak musel nějak vstřebat informaci toho typu, že tahle deska byla / je nominovaná hned ve dvou kategoriích cen Anděl, které bychom dle dřívějšího dělení označili za žánrové - rock (logicky) a alternativa a elektronika (otázka proč).

 

Povodí Ohře band

 

Další zajímavostí, která je v kontextu této nahrávky důležitá (aspoň z mého pohledu), bylo téměř současné naposlouchávání nového alba Nylon Jail, jejichž víc jak pět let stará deska My Heart Soars Like a Hawk (2013) našla prázdné místo na české hudební scéně a spojení slov country rock díky ní dostalo mnohem zajímavější obsah. Píšu o tom především proto, že zatímco aktuální Nylon Jail tento žánr prakticky opustili (a fakt nevím proč, když jim to tak šlo), tak Povodí Ohře jakoby v pravý čas vyplnili uvolněnou pozici a svým eponymním albem ve mně zahráli na stejné nebo hodně podobné struny. 

 

Povodí Ohře v některých, ale zdaleka ne ve všech skladbách zdatně vykreslují westernovou atmosféru, ale zatímco při poslechu Nylon Jail jste mohli cítit, jak kolem vás proudí svěží vzduch jak při projížďce na koni, v případě této kapely tím vzduchem létají kulky, prach a sem tam nějaká ta facka. Povodí Ohře jsou zemitější, syrovější, bez poetiky a jakkoliv pro svůj rock čerpají hodně přísad z blues a třeba z toho country, v jádru nezapírají své kořeny a přísahají na takový ten noise rock, kterého mají plný katalog třeba u Silver Rocket. Možná i to je ten důvod (nebo zvyk, zlozvyk, nevím co), že zvuk desky a jednotlivých nástrojů jde do červeného, v mnoha případech naprosto nepochopitelně a podle mě úplně zbytečně. Ve výsledku mě pak vůbec nepřekvapilo, že za mastering je zodpovědný Amák z Golden Hive, od kterého jsem slyšel už tolik neposlouchatelné, přepálené hrůzy, že by to uvrhlo do deprese i hodně odolného jedince.

 

 

Ten základ v noise rocku navíc poslech od poslechu vystupuje víc a víc na povrch a v jeden moment prostě zjistíte, že až na pár skladeb máte co do činění s bledě modrou variantou třeba zmíněných Esgmeq, jen tentokrát trochu jinak zaranžovanou a pomalejší. Na vině samozřejmě není jen zkreslení kytar, ale pro mě mnohem větší měrou textová a hlasová rovina desky. Asi není dvakrát důležitý můj osobní pocit, že k podobné hudbě (skladba Za zdí a jí podobné) by mnohem víc sedl hlas třeba Marka Lanegana než rádoby drsňácký, ale v podstatě nanicovatý projev Sisiho (typicky v KPP). Možná pro někoho nebudou důležité ani texty, anebo právě naopak v nich bude vidět reflexi současné i minulé doby natolik hlubokou, že se mu z toho zatmí před očima. Osobně právě v nich cítím nejslabší místo (snad s výjimkou zmíněné písně Za zdí), protože jejich snaha o hloubku a uchopení vážných témat nedokáže zamaskovat povrchnost a pózu určenou stejně naladěným jedincům. Pocit trapnosti při poslechu skladeb jako Propaganda nebo Marnotratnosti se potom překonává dost těžce, i když asi nemám problém pochopit, že přesně něco takového část scény očekává, je na to uvyklá a vidí / slyší v tom něco víc.

 

Celkově je pro mě tahle deska taková lehká schizofrenie mezi docela zajímavou a příjemnou muzikou, kterou když si chci užít, musím spolknout jednak hořkou pilulku přepáleného zvuku, a pak dvojnásob hořkou medicínu rádoby hlubokých sdělení. Nejsou hluboká, jsou jen účelově napsaná pro ty, kteří na to slyší a mají u toho pocit, že jsou přemýšliví. V tomto se Povodí Ohře bohužel nijak nevymyká a těch rozhodně ne málo plusových bodů za dobrou muziku zase rychle ztrácí Sisiho neochotou opustit otřepané stereotypy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Coornelus / 29.1.19 9:09odpovědět

Ahoj Jirko, tak tady z mé strany panuje s tebou shoda na 100% ve všech bodech obžaloby :-))) Díky tomu humbuku kolem jsem se to snažil pochytit a zůstal někde na půl cesty... akorát mi přijde, že v tom jedem sami dva :-)))

Jirka D. / 29.1.19 10:04odpovědět

Ke mně se z toho humbuku doneslo asi jen něco málo, protože se snažím takové věci moc nesledovat a názor si dělat sám. Mně ta deska spíš přijde jako taková promarněná šance - našlápnuto bylo výborně, ale pak jakoby se něco podělalo, převládla obava udělat něco jinak a vsadilo se na to, co je jisté. Ale chápu, že částí scény, ze které tahle kapela vzešla, to muselo hluboce otřást.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky