Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Přítel Belial - Kulervoucí příběhy aneb příběhy co mají koule

Přítel BelialKulervoucí příběhy aneb příběhy co mají koule

Bhut19.3.2026
Zdroj: CD //promo od kapely
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Srdcervoucí... pardon kulervoucí materiál pro příznivce škodolibého black metalu s přesahem do všedních činností a letních hrátek.

Je pozoruhodné, jak se celkem ortodoxní (a s klidným svědomím říkám i účinná) blackmetalová kapela/projekt přerodí v parodii vlastního žánru. A teď to nemyslím tak, že by ta parodie byla nechtěným výsledkem, ale je to cílená, humorně zabarvená satira, kterou však při letmém poslechu nelze jednoznačně rozklíčovat. Důležitý je kontext i koncept. Už minule jsem vlastně napsal, že jde o nevážně se beroucí black metal, který by se vážně brát klidně mohl. Přítel Belial zkrátka znovu promlouvá a v době, kdy jeden průser stíhá druhý, přičemž jej ještě trumfuje, přináší trochu toho rozptýlení.

 

V parném létě se zrodilo několik poutavých příběhů a zkušeností, které byly zpečetěny jednotícím souslovím Kulervoucí příběhy aneb příběhy, co mají koule. Jak jistě víme, slangový výraz „mít koule“ znamená schopnost nebát se a jít odvážně do rizika, zcela rozhodně a nezhýčkaně. A přesně o tom celé toto album je. Nejlépe to asi reflektuje text skladby Lego nebo Hrnec, pojednávajících o vcelku všedních strastech, avšak dalece převyšujících dramatičnost obyčejné domácnosti. Nepřiznané peklo, které si možná ani neuvědomujeme. Obecně lze říci, že textová stránka cílí či reflektuje obyčeje takřka každodenních starostí, ale ukazuje je v nahém, zlém světle, čímž podstatě navzdory (kulervoucí, víme) čelí ostré oponentuře.

 

 

Hudebně se tu potýkáme se svižným black metalem s duchem death metalu. Melodické linky kytarových nástrojů mají tendenci útočit na chytlavost a líbivost. Ovšem zvuk z mého pohledu celý výsledek podkopává a pohřbívá. Je totiž příliš hutný, basově dunivý a nenechává moc prostoru pro výšky a štiplavý blackmetalový kytarový odér. Tím nevědomky masíruje trpělivost, a především soustředěnost posluchače, který je tak po té slabé půlhodince akorát poničen, aby se poslechem vnořil do odlišnějších poloh. Přitom jde o dobře poskládané party, kde nechybí ani chorály, ani pestrost. Nástroje krásně tančí přívětivou formou black metalu milou, ale hutné zbarvení znesnadňuje okamžité prolomení a podmanění. Tím chci říct, že je vhodné, aby byla deska zkoumána delší čas a nebyla zbytečně odvržena po prvním kontaktu.

 

Skladba Tenkrát ve Škeblově mě donutila toto místo vyhledat na mapě, ačkoliv ty mě střelhbitě odkázaly na Keblov ve Středních Čechách. Ale dle indicií na albu (no prostě jde o fotky jednak na obalu samotném a v bookletu) se ukazuje, že v pozadí se tyčí věž hradu Štramberk (Trúba), čímž lokalita prozrazuje oblast Štramberskou a Kopřivnickou. Tím jsem jen složitou štací objevil nový světadíl, neřku-li přímo Ameriku. Barevné prostředí zahradních aktivit mi notně připomíná interní redakční seance pravidelných srazů, který jsme si v loňském roce dovolili vynechat, tak snad letos…

 

 

Asi stále utíkám od důležitého tématu, kterým je rozbor nové nahrávky. Ale přemýšlejme nahlas – je to black metal (možná i trochu death) a ten už těžko v novém věku přinese neslyšené. Je to srandaprojekt, což je znát už z názvu nahrávky nebo obalu, protože nejeden příznivec žánru si z něj vlastně už nedokáže nedělat psinu. A je to poslech určený pro zpestření, rozptýlení a ozvláštnění životních kratochvílí, aby alespoň na chvíli odpoutal pozornost od reality. Takže jak by řekli anglicky hovořící: enžojit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky