Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Abych to uvedl na pravou míru, tak původně se tahle banda z kanadského Quebecu jmenovala Eyeless a vydala v roce 2010 jedno EP. Pak došlo ke změně názvu a k novodobé historii patří až loni samovydané album Beings Of Flesh. Bez nejmenších pochyb věřím, že nejsem sám, koho si hudba na téhle fošně podmaní. Progenies dávají dohromady spoustu elementů, což dneska dělá každá druhá kapela, ale tady se to povedlo stylem naprosté přirozenosti a originality v tom nejlepším slova smyslu.

Fatální chybou by bylo zařadit kapelu do fronty stovek podobných, když zmíním progresivní metal. Progenies na to jdou úplně jinak, mají svoje cestičky, jak se dostat k jádru věci a tím se vymykají dnes už průměrným věrozvěstům, které je mnohdy těžké pochopit. Jejich evangelium je čtivé, srozumitelné a nebezpečně přitažlivé. Důležitým krédem bylo nedržet se striktně metalové agrese se všemi následnými klišé. Ale i ta má na desce svůj přesně vymezený čas. Smyslem celé akce bylo zapojit i osvobozené, předsudky nezatížené rockování s občasným důrazem na atmosféru a pak tomu celému dát nějaký srozumitelný rámec. Myslím, že se to povedlo na výbornou.

Těžko v jejich rajónu hledat vyšlapané cesty. V džungli trav se prodírají zcela sami a mačetou se prodírají do neznámých hlubin pralesa. Okolní hustá vegetace tlumí inspirace a vše je na nejlepší cestě k tvorbě svébytné hudební odnože. Začátek úvodní mlátičky The Age Of Chaos se může zpočátku jevit jako tuctová záležitost, ale to, jak se skladba nakonec rozvine, bylo jedním ze zásadních překvapení a probudilo ve mě děsivý hlad po další kapitole.

Každá další se ale ukazuje jako úplně jiná, postavená z jiného materiálu. Nosným prvkem je death metal, ale v každé skladbě se k němu přistupuje trošku jinak a přidávají se odlišná aditiva. Jednou se prosazuje jeho technická verze plná nezbedných rytmů bez disciplíny, podruhé má navrch melodičtější tvář. Rysy alba se tak ustálí až po zapojení ostatních ingrediencí do celku. V Nemesis nebo v Necropolis pt. 2 se vměšují vlivy jazzu, který se rozumně netlačí do konstrukce skladeb, jen jim dává takový noblesní šmrnc. Tehdy a nejen tam je možné slyšet náznaky pozdních Opeth (konkrétně v Necropolis pt. 2) nebo třeba Forgotten Silence. S rozumem se nakládá i s dívčím vokálem, který neoslňuje školeným jekotem prsatých samic, ale zanechává příjemný dojem holky od vedle, která ráda zpívá ve sprše. Tyhle party mi hlavně barvou hlasu připomínají naši domácí tvorbu, jsou takové lidsky nedokonalé a blízké.

Necropolis pt. 1 je koláží asi všech myšlenkových směrů alba. Tahle skladba, která je nejdelším kusem celého alba, nabízí  kouzelnou tvář alternativního rocku, citlivě zakomponované klávesy nadzvedají darkrockově atmosférické sukno a basa, která je na celém albu úžasná, si staví vlastní hrady z písku. Zpěv lavíruje mezi čistou hladinou a osvědčeným murmurem, přesně podle potřeby té které pasáže. Od metalu si zachovává výrazný odstup vynikající Regeneries, která spoléhá na subtilní krásu akustických kytar, které se v rytmu spokojené procházky zvolna blíží k závěrečným masakrům. Se šarmem akustické kytary svůdně laškuje i závěrečná Ethereal, tady se však už roubuje do technického nářezu.

Beings Of Flesh je v pravém slova smyslu živá a energická sbírka. Spíš než stinné stránky života / smrti mnou při poslechu proudí radost. Není to monolitická obluda, po jejímž obalu sklouzávají snahy o sblížení do bahna marnosti, naopak se ráda otevírá vstříc zkoumavému nájezdu posluchačů. Progenies šikovně kombinují tvrdost s docela jemnými a odlehčenými pasážemi, které vedou kamsi do široce rozložených lánů populárního rocku, aniž by podobné snahy byť jen jednou sklouzly k nějaké laciné parfumerii. Je velká škoda, že zatímco kdejaké průjmy vychází na všech možnách nosičích a v limitovaných edicích, tohle sympatické dílko je možné vlastnit jen v digitální podobě. Tenhle fakt je to jediné, co mi kalí radost.