Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Prometheus - Resonant Echoes from Cosmos of Old

PrometheusResonant Echoes from Cosmos of Old

Victimer4.1.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Černé je podzemí, ale ne neprůchodné. Krutost Prometheova osudu se otáčí za světlem a nekrčí se jen v rohu kobky.

Když se vrátím o tři roky zpátky, debut řecké formace Prometheus mi pořád zní jako mix Morbid Angel a Emperor, což je na stupnici temně metalové atmosféričnosti hodně široké spektrum nálad k vyjádření. Ale co, když v sobě kapela dokáže dusit tlející zbytky ikonických jater a po jejich požití mít prostorové vidění ne příliš vzdálené od kreativního císařpána, nemusí to být zas tak divoká představa. Prometheus je nesvatá trojice ze Soluně a Consumed in Flames je její poměrně srouzimelný mix brutality a emocí. Intenzivní a slušná záležitost, u které mi schází víc osobitosti, na druhou stranu však samo provedení snese ty nejpřísnější měřítka.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/prometheus%20band2.jpg


Nyní si ale beru na paškál jeho pokračování. Koncem října vyšlo u I, Voidhanger Records druhé album Resonant Echoes from Cosmos of Old. Hned na začátku bych měl zdůraznit, že mysticky atmosférické brutalitě zůstala družina nadále věrná a nevypadá to, že by z ní měla v záměru nějak uhýbat. Druhá práce je ale o poznání špinavější a víc se dotýká disonantních obyčejů současných spolků, načež se náležitě otevírá i po stránce náladotvornosti. Dvojka je zkrátka krapet jiná deska, ačkoliv staví na stejných základech. Zvuk alba je položený do nižších pater podzemí, kde už se moc nevětrá, o to více a zajímavěji vyznívá provzdušnění, které do zatuchlých prostor kapela posílá. V druhé polovině alba až překvapivě často. Tyhle vibrující ozvěny jsou jako hnusná skrvna na slunci.


Pokud debut doplácel na svou předvídatelnost, novinka je v podstatě albem, jehož možné trasy lze vnímat jako větší dobrodružství. Stejně jako to vypadá, že se kapela výrazově spíš vrací někam hlouběji pod zem, tak se to děje jenom pocitově, protože nové album je slušným krokem kupředu ve smyslu hledání další dimenze sebe sama. Prometheus znovu nepatří mezi ty nejoriginálnější soubory v okolí, ale po stránce zpracování a skladatelsky jsou borci dál. Od těžké deky na hlavách a plazící se po chodbách sklepení, po tklivé melodie a chuť se s nimi pouštět stále dál a nenechat je jen slušně prozvonit. A neznít u toho jako Nile (že ano...).


Kosmická dvojka mi zkrátka přijde zábavnější. Je to mix více extrémních světů. Pořád je znatelná ta symbióza mezi jižanským naturelem řeckých titánů a severským chvěním starých bran do zvláštních, nepoznaných světů. Dotek disonance, surově temného učení, vliv zaoceánské školy a znovu návrat do míst, kde jsou Prometheus doma a kde jim koluje v žilách šestý smysl pro melodické, snad můžeme říct i symfonické kování.

 


V neposlední řadě je Resonant Echoes from Cosmos of Old, narozdíl od debutu deskou, která se mi i po slušné protáčecí mašinérii neztratila z dohledu a pořád se vyplácí se k ní vracet. Prometheus se prezentují jako zdatní surovládci a je od nich hezké, že nezabředli do ultra-neprostupných tras s chaotickým značením a jdou si cestou, odkud se člověk vrací sice zmatlán k nepoznání, ale sám sebou. Určitě slušná práce a jistota častých poslechů i do budoucna.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky