Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Protest The Hero - Scurrilous

Protest The HeroScurrilous

Sarapis15.4.2012
Zdroj: mp3 (320)
Posloucháno na: Hi-fi Philips
VERDIKT: Celek tvořený kombinací hardcorové výbušnosti, powermetalové tvrdosti a elegance progresu představuje úžasnou směs, která při poslechu vyvolává obrovské množství pozitivních emocí. Zabaleno do luxusní zvukové schránky, jen pustit a užívat si. Body šetřit nebudu, v tomto případě rozhodně ne.

Tuto nahrávku jsem označil v závěrečném hodnocení loňského roku za jedno z nejlepších alb, která loni vyšla, a přestože jsem od té doby svůj hudební jídelníček obohatil o pár dalších významných počinů roku 2011, na mém stanovisku to nic nezměnilo. "Scurrilous" se svým tvůrcům mimořádně povedlo, album na mě vyskočilo jako vyhládlá puma a měl jsem co dělat, abych si dokázal pustit i něco jiného, než tuhle perfektní desku. Povídání o "Scurrilous" na našem serveru ještě chybí, tak je na mě, abych to napravil. Zvlášť když to v redakci slibuji už víc než půl roku. Tak pojďme na věc.

PROTEST THE HERO (dále PTH) pochází z kanadského Ontaria a na scéně působí pod tímto názvem od roku 2002. Předtím zhruba tři roky fungovali jako HAPPY GO LUCKY, ale po vydání svého prvního studiového záznamu změnili jméno na to stávající. "Scurrilous" je jejich třetí dlouhohrající album, které mělo navázat na úspěch předchozího "Fortress". To se totiž po svém vydání umístilo v rodné Kanadě na prvním místě v prodejním žebříčku, tak si asi dovedete představit, jak jsou ve své zemi PTH populární. "Scurrilous" nakonec na domácí scéně první pozici neobhájilo, ale naproti tomu se mu více dařilo ve Spojených státech a tuzemský fanoušek jistě ocenil expanzi kapely i do našich koncertních vod (na Rock for People loni, na Brutalu letos!)

Se žánrovým zařazením to nebude úplně jednoduché. Pokud mi ponecháte volnost, klidně bych hudbu PTH zařadil do progresivního metalu bez žádných dalších specifikací. Jestli má metal znít progresivně, tak klidně takto! Kořeny kapely tkví v metalcore, kterému vůbec neholduji, ale v tomto pojetí mi ani trochu nevadí. Zpěvák Rody Walker totiž převážnou většinu času neřve jako utržený ze řetězu, nýbrž krásně zpívá, že by se nejednomu fanouškovi kapel typu FATES WARNING nebo starých QUEENSRŸCHE podlomila kolena. Jelikož jsem jedním z nich (mimo jiné), na p*del jsem si kecnul taky. A nejen ze zpěvu. Hudba není jednotvárná, pořád se něco děje. Je to jako rychlá jízda v rychlém autě, se šílencem za volantem a konvojem policejních jednotek za zády. Přitom všechno je nenásilně a naprosto přirozeně podáno, jako bych byl na toho šílence už léta zvyklý, nebo dokonce bych to byl já sám.

Kytarové riffy sestávají z dynamických akordů, hráčům lítají prsty nahoru a dolů, že by se z toho jeden po*ral, ale skladby nejsou žádné onanie ani exhibice, spíše to vyznívá tak, že chlapi hrají tvrdou muziku a jen tak mimoděk jim z toho leze progressive, který můžou jinde kapely dřít roky a stejně jim to nehraje. Hra na bicí je nenápadná a plyne se skladbami, někdy mám pocit, že se na škopky zapomnělo. Jenže stačí se do nich zaposlouchat a pochopíte, jak hrají pro tým. Obrovský kus práce a invence. Nämlich to samé basa.
Co říci ke skladbám...Samé pecky mezi oči! Od začátku do konce natlakovaný papiňák plný melodií a instrumentální ekvilibristiky. Ta nijak nestojí v cestě kompoziční stránce, takže se nebojte, že dovednosti muzikantů dostávají přednost před vývojem a gradací skladeb. Počínaje úvodní klipovkou "C'est la Vie" a konče závěrečnou "Sex Tapes" není na dýchání místo, skladby jsou krátké a úderné, místo je jak pro rychlé kvapíky (z větší části), tak i pro krátké zadumanější pasáže. Na první poslech se toho na posluchače asi vyvalí až moc, ale mějte trpělivost. Kompozice postupně odhalí svou logiku a pak už je to jen vychutnávání.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky