Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Puissance - Grace Of God

PuissanceGrace Of God

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Grace Of God je celkově melodičtější dílo oproti dobám minulým, z mnoha pohledů určitě i přístupnější a schopné oslovit řady fanoušků industriálu, elekroniky i gotické scény.

Závoj husté mlhoviny a podmračené šero se rozprostírá na bojišti kolem militantního dua Puissance. Není zrovna jednoduché dostat se na kobylku uskupení, kterému v našich končinách přišlo na chuť jen pár vyvolených, jinak se zdá býti pojmem téměř neznámým či zcela mrtvým. Svůj chladný, strojový projev začali Puissance vysílat někdy kolem roku 1993, kdy došlo k prvnímu setkání obou protagonistů a Grace Of God (nepočítám-li kazety a EP´s) je již sedmým zářezem v diskografii formace. Severští pěšáci se po jiných zkušenostech nakonec uchýlili pod ochranná křídla firmy Equilibrium Music, vydávající většinou ambientní, meditační a neoklasickou muziku (Ataraxia, Elend). Pánové Möller a Söderlund se kromě Puissance angažují i v dalších bočních projektech, ze kterých za povšimnutí stojí hlavně seskupení Arditi, jehož poslání je rovněž protknuto fascinací bitevního světa.

 

Mnohaletá cesta Puissance od minimalističtějších industrialních výprav prozatím končí u posledního Grace of God, které vyšlo z kraje roku 2007. "Boží Milost" je hotovou přehlídkou stylů, jejichž hlavním úkolem je povýšit elektronický lomoz na skutečnou muziku. Prim zde hraje zejména industrial, nebo alespoň to, co z něj zbylo, v dalších rolích se nezávazně střídá ambientní rozjímání s neoklasickou vzdušností, náznaky trdé i popovější elektroniky, záchvěvy dark wave a celková potemnělá nálada si jistě má co říct s klasickým gothic rockem 80-tých let. Zpěv (po těžkých útrapách se mi nakonec podařilo vypátrat, že jeho autorem je Fredrik Söderlund) si libuje v hlubších polohách, tu typicky gotických, jindy ve stylu vyhovujících deklamacích, kde se v ráznějších rytmech nabízí přirovnání k Vorphovi ze Samael. Vzhledem k tomu, že Samael se nacházejí poněkud v jiných vodách, berme prosím toto přirovnání pouze jako přibližné. 

 

Pár postřehů k trackům je na místě. Album otevírá titulní valivá skladba, poměrně silně symfonická, na poměry Puissance atmo záležitost, kde přes neoklasické stěny a hlubokou deklamaci sem tam probleskne bizarní cinkot kláves. Zřejmě proto, aby tomu všemu dodal zvláštní neklid. Protipól a poněkud temnější bojovné manýry lze najít ve Warzone, která nezůstává nic dlužná svému názvu a hrdě popisuje momentky z válečných polí. Asi nejtvrdší věcí Grace Of God je píseň Conspiracy, plynoucí v údernějším a trochu rychlejším než pomalém tempu, jež po nikterak záživné In Death, přináší vítané osvěžení do řad slábnoucího pluku. Závěr alba obstarává slušná dávka epiky v podobě Brittle, znějící až vítězoslavně či přinejmenším honosně a na úpný konec a oraz ještě zazní ryze instrumentální Loreto.

 

http://i88.photobucket.com/albums/k166/wodensson_1/dec_09/puissance_logo.jpg

 

U jedné skladby bych se však zastavil trošku detailněji. Osobně mě z celého osmimístného playlistu nejvíce zaujala, a to hned z několika důvodů. Třetí v pořadí Walls Of Freedom, která má ze všech songů nejvíce co do činění s ambientní polohou produkce Puissance. Již při prvních posleších jsem se u této skladby setkával s dojmem, že mi někoho připomíná, až jsem došel k názoru, že jde kupodivu o Of The Wand & The Moon, (konkrétně jejich šamansky zasněné album Emptiness:Emptiness:Emptiness), jednočlenný to projekt pana Larsena. Z filosofického zaměření obou kapel se jedná o pořádný nesmysl, z pohledu atmosféry a náladotvornosti se však na povrch dostává nemálo styčných bodů. A to se v případě Of The Wand & The Moon jedná o čistě přírodní, mystický ambient...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky