Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Puscifer - Existential Reckoning

PusciferExistential Reckoning

Victimer17.12.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Když minimalismus deptá svou houževnatostí trasy nekonečna a dlouze se zadírá pod kůži.

Konec hraní, obávaní rockoví drzouni Puscifer jsou zpět. A jdou na to tentokrát úplně jinak. Nazývat rockem materiál nového alba by bylo přinejmenším stejně troufalé, jako jej kapela nechává s úplným klidem na holičkách. Novinka je především o elektronice. O staré, retrospektivní syntetice pohroužené do svého světa a jen pozvolna rozplétající svůj příběh. Vítejte v minimalismu Puscifer!


K těmto Maynardovic kumpánům jsem si vypracoval dost hezký vztah na to, abych se ho po letech vzdával, nebo na něj vzpomínal ve zlém. První dvě desky "V" Is for Vagina a Conditions of My Parole byly v mém osobním měřítku tak vysoko, že je mi i dnes zatěžko se jim vyhýbat. Pustit si je jen tak pro radost je pořád skvěle strávený čas a dobrodružství. Jen se po nich něco málo zlomilo. Money Shot bylo albem, které mi příliš mnoho neříkalo. Říkal jsem si, OK, asi je chyba ve mně. Maynard James Keenan a jeho osádka hudebního nadhledu to holt vzala za jiný konec a třeba je dobře si dát oraz. Na Money Shot ta jiskra prostě nepřeskočila. Mezitím ale uběhlo pět let a je tu novinka. Existential Reckoning.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/puscifer%2020.jpg


Taková divná skrčená, do sebe zahleděná kolekce, kterou když jsem si pustil, napadlo mě jediné. Jak se Tool vytáhli s návratem, tak se Puscifer divně klepou v rohu a marně se snaží vzpomenout, o co jim vlastně jde. Mají tohle zapotřebí? Co to vůbec dělají? Jsou už snad úplně neškodní a  impotentní? Ale kdepak. Jen se stáhli do ulity minimalistické elektroniky a své ústrojí rozplétají ve vší skromnosti takto nastavené hudební polohy. Z takto jemně udusané syntetiky se děj alba převrátí do polohy strhující jen velmi zřídka. To když (ač nečekaně) zaburácí kytara, anebo se dočkáme hezké atmosférické chvilky.


Novým Puscifer je vlastní být skromně kybernetický, paranormální a zaměřený na detail. Pod tou slupkou unylého depkařství je ale mnohem víc, než by se původně mohlo zdát. Elektronika Existential Reckoning je těžce rafinovaná. Bizarní, kýčovitá a provokativní. Je velmi pravděpodobné, že všechno uvnitř alba ani nejde pospojovat a hodně záleží na momentálním rozpoložení. Malý osobní příklad? Není nad to poslouchat tohle album ve 3:15. Ve 3:15 nezemřeš, ale pusíš si Existential Reckoning a ono tě pohltí. Veškerý svět spí, všude je ticho, karanténa a z venku svítí jen pár lamp. Kosmír Puscifer má najednou dveře dokořán.

 


Podobně jako ti neposlouchatelní Ulver. Tyhle dvě kapely jsou si svými posledními alby najednou dost blízké. Minimálně v tom, jak aktuálně pečují o svou elektroniku. Pokud tedy patříte do sorty odmítačů poslední vlčí exkurze, těžko vás osloví i Existential Reckoning. Ta záměrná přidušenost a malá prostorovost si to jedou ve stejném nastavení. Puscifer jsou ale přece jenom zajímavější v tom, že na rozdíl od Ulver upustili od prvoplánové přímočarosti. Pokud Norové jedou až na výjimky odrhovačky, tak Puscifer jdou víc do hloubky. Dostat se do novinky je oříšek a pořád tvrdím, že rozlousknout úplně vše je vlastně nemožné.


Puscifer jsou uťáplí, klidní a na oko znudění ve svém přesvědčení, že to mají na háku. Tahle jejich nevzrušivá poloha ale má svoje démony. S umělohmotnými růžky na hlavách. To počáteční opovržení je jen předsudek, chce to jej zlomit a nastoupit tuhle zvláštní jízdu s opravdu platným lístkem. Někdy je to sice jako špatný žert a mizerná videohra za pár kaček, ale jindy zase příjemná cesta raketoplánem. Jen se při ní moc nekocháte, ale pitváte detaily a užíváte si to málo kolem vás. I málo může být hodně, tomu věřte. A kdo při tom všem stíhá ještě pálit změť teček po zelených mužíčcích pobíhajících všude kolem, ten nejspíš vyhrál. Takže jaká je nová deska Puscifer? Rozhodně zábavná, minimalisticky bohatá a nepřející povrchním seznamkám se špatným telefonním číslem. Zavolej, nebo nech bejt!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Milan / 28.12.20 12:16odpovědět

Skvělá deska, zejména v tom, jak těžko se jí jde dostat pod kůži. Odhaduji tak 15-20 poslechů, než jsem se aspoň trochu začal chytat, ale potom, jak už to bývá, přišla zasloužená odměna. Není to jednoduchá deska a není pro každého. Sám se divím, že jsem to nakonec snad aspoň trochu pochopil..

Victimer / 28.12.20 13:00odpovědět

Jojo, to se shodneme. Měl jsem to velmi podobně, až po x-tém poslechu ke mně začaly promlouvat ty schované melodie, které jsem měl jen za zvuky... Jsem rád, že jsem to počáteční odmítání včas zlomil.

D. / 18.12.20 17:45odpovědět

Srovnání s Ulver mě také hned napadlo, ale trochu jinak. Poslední album Ulver je ukázkou jak to vypadá, když to dopadne, album Puscifer je ukázkou jak to vypadá, když to nedopadne. Kéž by kapela věnovala hudbě stejnou péči jako image. Ta navíc v dnešní době jen těžko někoho překvapí, natož šokuje a tak je výsledkem pouze nahrávka, která jede na autopilota. Ať se snažím sebevíc, je těžké se něčeho chytnout.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky