Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ragnarok - Non Debellicata

RagnarokNon Debellicata

Garmfrost20.11.2019
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Non Debellicata není víc než poctivou stylovkou. Potěší, ale nenadchne. Ta tam je originální svébytnost starších nahrávek. Uhání v rychlejším, nekomplikovaném tempu...

Norští Ragnarok už nejsou onou mrazivě půvabnou kapelou z devadesátých let. Ty tam jsou temně romantické melodie Nattferd nebo skočně jedovaté Arising Realm, anebo brutální Diabolical Age. Každá z těchto dnes už kultovních desek byla svojí podstatou svébytná a jiná než ta druhá. Právě tohle se mi na Ragnarok líbilo nejvíc. Kdo má taky poslouchat pořád to samé. V Ragnarok je z původní sestavy pouze Jontho, který na předchozí, jinak velice slušné Psychopathology, vyměnil bicí soupravu za mikrofon a pustil se do řvaní. Moc dobře se mu ale nevedlo, byl nejslabší položkou nahrávky. Bylo otázkou, zda se zlepší, nebo opět změní sestavu a osloví nového frontmana. Non Debellicata nahrála prakticky totožná parta, jen basu nahrál novic říkající si Rammr, jinak zpívající kytarista z folk metalových Elvarhøi. A výsledek?

 

ragnarok

 

Obavy nulového vývoje vzhledem k tomu, že desku nahráli stejní lidé, můžeme hodit za hlavu. Ano, Psychopathology i Non Debellicata se příliš neliší. Jsou si podobné, což v minulosti nehrozilo. Jakmile se však zaposloucháte, všimnete si nejen mnohem zajímavějšího hlasového projevu Jontha, ale větší intenzity a žánrové čistoty. Je možné, že tomu, kdo Ragnarok uznával pro jejich svébytnost, bude podobné zařazení zpátečky vadit. Naopak, milovníkům old schoolu by Non Debellicata mohla chutnat.

 

Díky dobře ošetřenému zvuku je možné si vychutnat dobré řemeslo, ve kterém není prostor pro úhybné manévry, ani pomocné berličky. Deska hned od prvního taktu úvodní a zároveň titulní vypalovačky uhání v rychlejším, nekomplikovaném tempu. To zvolní, jen aby se neřeklo. Pánové svému řemeslu ale rozumí a jednoduchou řezbu podají tak, že nenudí. Devízou Ragnarok je odjakživa výstavní práce s melodiemi. Jontho má na kytaristy štěstí a Bolverk byl dobrou volbou. Byť jeho debut v podobě Malediction nebyl z nejšťastnějších, od té doby se vypracoval natolik, že je nejen šikovným muzikantem, ale jeho riffy a tuny sólových vyhrávek jsou rok od roku suverénnější a chytlavější. Letos mu navíc sekunduje výborný basák, který kytarám nedělá pouze křoví, ale zapojuje se do členité mozaiky. Například se mi líbí akustické hrátky v Sanctimoneous nebo Nemesis, které se příjemně proplétají s basou. Bolverk je bourák a ozdobou Ragnarok. Jonthův nástupce na bicí, o víc než dekádu mladší Malignant, vdechl Ragnarok oheň do žil. Jeho svižná hra nepostrádá pestrost strunových kolegů. Muzikantská šikovnost však není všechno, novinka trpí přílišnou šedí. Na to, že se vrací do lůna blacku, jsou málo zlí či tajemní. Jsou partou chlápků, kterým to dobře hraje, přesně ví, jak hrábnout do strun, ale už ne tolik, aby přišli s nápadem, ze kterého se posadíte na prdel.

 

 

Non Debellicata není bůhvíco. I přes výbornou instrumentaci a skladatelský um, není víc než poctivou stylovkou, která potěší, ale nenadchne. Psychopathology mě baví svojí pestrostí mnohem víc. Obávám se, že svojí všedností novinka zapadne. Nejen nyní, kdy vychází mnohem zajímavější nahrávky, ale i v běhu času se tato deska nezapíše v diskografii Ragnarok tučným písmem. Průšvihem Non Debellicata není, pěkně odsýpá a obsahuje pár skvělých okamžiků, ale od Ragnarok jsem zkrátka čekal silnější a složitější zážitek.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky