Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Red Apollo - The Laurels Of Serenity

Red ApolloThe Laurels Of Serenity

Symptom29.5.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Slova nadšení nejsou na místě, ale desku mohu s klidným svědomím doporučit všem, co mají rádi žánr, který reprezentuje.

Klopotná snaha sestavit album tak, aby bavilo po celou hrací dobu, se setkává s úspěchem málokdy a málokomu. Red Apollo za sebou mají úspěšnou praxi zručných zástupců nové vlny moderního metalu, který se dá nazývat různými jmény, ale podstatou je mix různých hudebních vlivů v melodickém podání se sytým zvukem podladěných nástrojů. Očekávat by se dalo ledacos, ale ve skutečnosti mě The Laurels Of Serenity ničím nepřekvapuje ani nefascinuje. Řemeslné zručnosti ani kvalitní produkci se nepodařilo zakrýt fakt, že skladatelsky jde o průměrné dílo, kterých je hudební svět plný.

 

Průměrné neznamená špatné, aby bylo jasno. Red Apollo se umějí strefovat do vkusu i správných not, ale chybí tomu verva a výsledek zní poněkud nezáživně. Na rovinu přiznávám, že svou roli v chladném přijetí hraje i má skomírající fascinace žánrem. Dobře odvedenou práci je však třeba ocenit a náležitě pochválit, tak tedy do toho. Kromě trochu sterilního zvuku bicí soupravy, která se zbytečně dere dopředu, je strunná složka ozvučena do krásy soudobého standardu bez přepálené komprese zvuku a běžný posluchač může být spokojen. Kompoziční intuice, cit pro dynamické kontrasty i zajímavá práce při budování melodií a harmonií tu jsou. Vlastně by se dalo říct, že je to hard & heavy, jak má být.

 

Album působí trochu jiným dojmem než předchozí řadovka Altruist (2018), což je možná efekt nově příchozího kytaristy, stejně tak může jít o přirozený vývoj kapely, ke kterému by došlo tak jako tak i bez čerstvé krve v sestavě. Ubylo zpěvů, to zaprvé. U mikrofonu se střídá baskytarista Christoph se svým hrdelním chropotem a kytarista Max s čistými zpěvy, to zadruhé. A do třetice je tu jakési všelidové naladění skladeb, větší čitelnost a líbivost. Titulní skladba je vyzbrojená výpravným videoklipem. Škoda, že podmanivý obrazový materiál je z větší části rušen pohledem na kývající hlavy emocemi zmítané kapely.

 

Jako důstojná tečka za kariérou to není špatné. Německá podzemní scéna totiž loni o tuto zajímavou kapelu přišla a je z toho brázda na poli atmosférického sludge-metalu, které si ještě nějaký čas sem tam někdo všimne. Rozpadnuvší se kvartet po sobě zanechal tři řadová alba a ještě víc splitů a EP. Poslední zářez o osmi skladbách a stopáži dobře přes pětačtyřicet minut funguje v různých poslechových scénářích a pokaždé s jiným prospěchem. Identifikovat nejlepší z nich je úkolem každého z nás. Sítem soustředěného poslechu u mě The Laurels Of Serenity neprošla z důvodu nedostatečné hudební vzrušivosti. Příznivci kapel typu Pelican a jim podobných, ať neváhají.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky