Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Reido - Anātman

ReidoAnātman

Victimer18.11.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Hustým kalem třísněná ztráta vlastní identity a cesta pustým žlebem neosobnosti. Reido na svém třetím albu třídí myšlenkový odpad nedůvěry v sebe samého s velkým zaujetím.

Klíč k temnotě Reido visí ve špinavé skříni a dveře z místnosti vedou do pusté krajiny bez života. Je to právě záměrná neučesanost a stopy sludge metalu, co kapelu dělí od typicky funerální větve doom metalové komunity. Není to cesta k věčnému zatracení skrz urnový háj, ale neodkladný konec doprovází pod povrchem hlučící bestialita, nebo-li vlastní vyjádření k negativní stránce bytí na této planetě. Není to cesta osázená stromy a kvítím, ale suchá nevábná asfaltka, kdy líně tekoucí tér lepí podrážku a pohled na haldy kolem se rovná bezútěšné vizi blízké budoucnosti. Nic dobrého nás nečeká, nic velkého se nestane. Jen prašivý konec nás všech.


Reido k nám promlouvají skrz svůj špinavý žal. Jsou pohřební a obřadně odevzdaní, ale jejich postavy nejsou oděny jen do čistých černých šatů. Jsou to zároveň i ti, kdo kopou hroby a házejí hlínu. Takoví, co umí sundat svůj sváteční úbor, ohrnout rukávy, plivnout do dlaní a přiložit ruku k dílu. Po dobře odvedené práci se však umyjí a pokorně dál stojí v zástupu smutnících. Jejich tvorba je funerální, bahnem zkrápěná cesta, ze které lze vidět nebe. Skrze koruny stromů promlouvat s němým nekonečnem nočních hvězd. Ale potom se zase vracet zpátky na zem. A pod ni.

 


Reido mají na kontě tři alba a sedmnáct let na scéně z nich dělá zavedené těleso. Kapela začínala u ruského labelu Solitude productions, ze kterého už vyrazilo do apokalypticky vnímaného světa pár zajímavých jmen. Namátkou Doom:VS, Ea nebo Comatose Vigil, stejně jako mají s tímto doomovým lůnem východně od nás své zkušenosti naše kapely Quercus a Et Moriemur. Solitude může znamenat slušný start a výpomoc. Dnes Reido kotví u Aesthetic Death, kam jsem si před lety poprvé šel pro smrt s uřvanými Murkrat, nebo se pod vlivem alkoholu věšel na stejný strom jako Wreck of the Hesperus. Opět malá firma, asi i malá podpora, ale dobré kapely. Underground.


Titul nového alba vychází z buddhismu a vyjadřuje to možná nejchybněji vykládané učení. Koresponduje s danou neosobností individuálních projevů, s vyjádření ne-já pocitů a postojů. Jsme součástí celku, neexistuje žádná individuální podstata bytí. Je to sen, nepravda. Reido si titul osvojili po svém a jak káže doom metalová obec, bude neveselo, bude truchlivo. Z jejich hudby cítím tu rozpadající se víru v sebe, kdy člověku dojde, že jeho vlastní nastavení není ničím zvláštním a ojedinělým. Že ani on sám není natolik jiný a svojský, ale že vše ve skutečnosti podřizuje většině. Je členem stáda a v něm vrávorajícím dalším kusem.


Ano, album Anātman symbolizuje ztrátu vlastní identity. Je přece tak pomíjivá. Cesta albem je dlouhá, ale ne vyčerpávající. Reido netvoří nijak záludnou a nepřístupnou hudbu, jejich zkáza disponuje dostatkem posluchačsky líbivých momentů. Bavíme se však v rovině čistého doom metalu a k fanoušků tohoto stylu také mluvím. Je to pořád tahle strana mince. Ta podzemní. Normálnímu světu nepřístupná a nepřístupná i těm, kteří doom metal jako styl odmítají. Je to hudba pro věrné a zanícené.

 


Úvod alba, skladba Deathwave, by se dala chápat jako intro. Není to však klasický nástup ve smyslu hodně temnoty utopené v hodně klávesách a navození až hororové nálady. To nechme jiným. Zde jsou efekty učinkující a postupně rozpínají pochmurnost desky. Ta pak nabývá na síle. Přidávají se kytary a další nástroje. Jsme uvnitř dění, příběh začíná. Pokud bych měl zmínit další lehké odbočení ze stylu desky, bude to předposlední skladba. Ta upomíná na titul alba a je čistě instrumentální. Vše je pojaté na bázi spojení s jinými světy. To odloučení od sebe samotného. Elektronický podkres atmosféry vanoucí osud tónů někam do astrálního nekonečna, kde se vše stejně rozplyne.


Jinak je novinka Reido hustá a těžká clona mraků bez výhledu na lepší zítřky. Surová hra s pravidly. Pravý a neutěšený doom s klasickým kontrastem symbolizující vrchol alba jako beznadějný pocitový pád. Ploužíme se troskami, zíráme do prázdna a o tom umírajícím v nás umí Reido hezky vyprávět. Anātman postupně rozkryje nejedno drsně pravdivé vybavení toho nejlepšího možného skonu. Určitě máme co do činění s jednou z nejlepších doomových desek za poslední dobu. Tvrdou i atmosférickou odpověď na současné dění v tomto stylu. To je pořád klasicky pozvolné, ale stejně tak pořád v něm lze dohledat silná a určující díla. A to ještě budeme mluvit o Esoteric...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky