Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Reign A.D. - The Mountain Peaks Of Prophecy

Reign A.D.The Mountain Peaks Of Prophecy

Symptom30.4.2024
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Velkolepá black-metalová jízda naditá hudebním i myšlenkovým obsahem.

Proroctví, která The Mountain Peaks Of Prophecy přináší, jsou progresivně blacková a své si na albu najdou příznivci Opeth i Deathspell Omega. Vliv obou kapel je nejen lehce rozpoznatelný, ale především dobře působí ve vzájemné kombinaci. Album je prezentováno jako dualistický příběh o Nebi a Peklu, přičemž klíčové je zde slovo dualistický – existuje totiž dvojí provedení nahrávky. Jednu verzi Pt. I: Golgota má na svědomí americký spolek The Oracle produkující elektronickou hudbu v duchu Nine Inch Nails. Pod druhou verzí (o tu tady půjde) Pt. II: New Jerusalem je podepsán londýnský one-man band Reign A.D.

Sólo projekty sami o sobě nejsou nijak vzácné, je jich zhruba tolik, co holubinců ve městě. Zaujetí budí až zjištění, že nižší lidský faktor nijak nesráží kvalitu hudebního obsahu. Reign složil, zahrál, nazpíval i smíchal. Po vizuální stránce je projekt nadstandardně vybaven poutavým designem od grafického studia Divine Gnosis, za nímž stojí talentovaná a všestranná tvůrkyně Savannah Brown. Textově se pohybujeme na biblické půdě v prostředí démonů a okultních rituálů.

Drobnou vadou na kráse je lehce agresivnější zvuk. Na bottom endu bych sice uvítal větší tlak, na druhou stranu celkové vyvážení je dobré a charakter zvuku odpovídá očekávaným normám žánru. Kromě obligátního a libozvučného skřehotání kompozice nově těží i čistých zpěvů (byť jen okrajově). Při poslechu čtyřky Silk & Shadow by Mikael Åkerfeldt jistě souhlasně pokýval hlavou. Poslední pecka Passing Through The River v sobě koncentruje kinematografické kvality, zejména podkres jakoby vypadl z některé epické scény Matrixu.

Při stopáži necelých 20 minut se člověk nestihne nudit ani přeposlouchat. Ve srovnání s předchozími nahrávkami je The Mountain Peaks Of Prophecy posunem vpřed. Dřevní blackové sprinty tu dostávají nenucenou progresi. Menu obsahuje Hammondovy varhany, syntezátory, trubky i zvonky. Deska, co rozdává radost a inspiraci.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 11.11.19 10:06

Nemohu se zbavit dojmu, že Akerfeldt a spol, i přes chvályhodnou snahu, nemalou porci výborných nápadů a nesporné odhodlání, tlačí tu svou kárku poněkud toporně a nepřirozeně. Ano, na In Cauda Venenum se toho děje spoustu. Spoustu zajímavého. Nicméně mě prozatím při každém poslechu přepadá neodbytný pocit lehké otravnosti... Opeth chvilku oblékají vyžehlený kabátek z období někde kolem Ghost Reveries, chvilku jakoby bloumali u Kinga Diamonda na hřbitově, jindy jsou zas natolik milí, krásní... a chvílemi bohužel až přearanžovaní... Možná vyslovím poněkud kacířskou myšlenku, ale momentů, kdy Akerfeldt se Svalbergem a občas i Akessonovou kytarou zní prakticky unisono, je na můj vkus zbytečně mnoho. Snaha o efektní vygradování atmosféry se u mě jaksi tentokrát míjí účinkem. In Cauda Venenum mi připadá jako složitá matematická rovnice... ...chybí mi hravost a drzý úšklebek Heritage:-) Uvidíme v pátek v Norimberku...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky