Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nechat se unést proudem této „řeky“ je snadné, zvláště když se člověk obdivuje práci Belgičanů Amenra. Právě tato kapela bývá v souvislosti s Rekou často jmenována, takže prosím o pozornost ty ze čtenářů, co mají rádi rychlejší kadence.

Jistá podobnost tu je, jestli úmyslná, těžko říct, každopádně v kapele se najdou příznivci jak Neurosis, Cult Of Luna, Godspeed You! Black Emperor, tak i Explosions In The Sky. Kdo má rád hru na srovnávání, může si pustit desetipalec od June Paik a přemýšlet nad nevyzpytatelností stezek inspirace. Jinak vězte, že máme co do činění se slušnou porcí post-hardcoru, který může místy znít jednoduše, ale přesto je výsledek (zvláště místy) mocný.

Ženská ruka na bubenické sesli sice nevnáší do skladeb výrazný prvek překvapení, ale na každý pád není Anna v partě jen kvůli hezčím fotkám. Trochu nečekaný je frankofonní projev kapely z někdejšího východního bloku. Po prvních dvou albech v mateřštině stanul za mikrofonem baskytarista spřízněných Celeste Sébastien Ducotté a nutno říct, že svou účastí nemálo přispěl ke větší přímočarosti kapely. Vyznavače konceptů a techniky mohou nudit humpolácky zahrané akordy a déjà vu žánru jako nekonečná tremola.

Vinylová edice alba je chudší o skladbu Expectative, která se vešla jen na CD verzi (čímž zmizelo prolnutí skladeb jednoduchým basovým riffem). V té době se album jmenovalo III a mastering byl ve verzi 1. Drážky obou stran azurové desky nesou verzi 2, která představuje zvukový standard dneška: hlasitý heavy master. Změn doznal i obal reedice, který místo obligátní čtvrtiny obráceného pentagramu uvolnil místo stylovému sítotisku.

Zbývá dodat už jen málo. K albu se rád vracím, poslech si vždy užívám a provází ho pocit radosti z dobře odvedené práce. Každý však k radosti potřebuje něco jiného, takže pokud tam někomu něco chybí / přebývá, nemusí se nutně jednat o problém s hudbou samotnou.