Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Po nějakém čase opět psaní o domácí gramodesce, i když to „domácí“ vlastně platí jen napůl. Tenhle split je druhým v řadě, kterým kapely Remek, Child Meadow a Paperplanesrash kouří symbolickou dýmku míru a vyjadřují si vzájemnou úctu a sympatie. Pro zcela neznalé – kolbištěm dnes bude hardcore, laděný do emocí a hraný s nasazením. Kombinace dvě dekády stará, ale stále funkční a stále oblíbená. Popojedeme.

Gramodeska je tvořena v duchu DIY: obal je ruční práce, vložen je sešit o několika stranách, mnoha myšlenkách, deska černá (díky za to), nechybí děkovačky, respekty, hromada nadšenců s označením „DIY label“ a pak takový sympatický duch, který se těžko popisuje, těžko ho očuchat, ale je tam. Pokud lze v dnešní době něco označit za hudební samizdat, tak tuhle desku určitě.

Paperplanechrash se prezentují odlehčenou formou HC, čemuž dopomáhá především velmi vzdušný sound, se kterým si – jakkoliv jde o garáž – dal někdo skutečnou práci a hlavně u toho přemýšlel. Neshledávám se často takovou pohodou, ve které slyšíte vše, co slyšet máte a přitom vám hlavu nelisuje drtička na kuřecí separát. Jinak je ale muzika PPC jednoduše písničková, překotnými nápady se nehýří, hraje se na první dobrou, ke spokojenosti všech a těch necelých 12 minut uteče svižně. Otočme list.

Druhou stranu okupují se svými rovněž dvanácti minutami domácí Remek a tady už drtička bohužel pracuje na plný výkon. Opět jedna z nahrávek poslaná nesmyslnými úpravami zvuku do kopru, paralela s nedávno vydanou gramodeskou Saade je celkem namístě. Muzika je žánrová, kytary výrazné a tvůrčí, tematika angažovaná (však mrkněte do textů), zanícení autorů upřímné a emoce zabalené ve vlastním potu létají vzduchem intenzivně tak, jak se na takovou kapelu sluší.

Doporučení na závěr samozřejmě míří k přiloženému sešitu, jeho prolistování a zdravě kritickému soudu. S obsaženými úvahami o lidské společnosti, toleranci a skladbě štědrovečerní večeře lze souhlasit, lze je považovat za naivní a nebo za nebezpečné. To už záleží na vašem naturelu, míře zdravého rozumu a na snaze vůbec o něčem takovém přemýšlet. Jako impulz fajn, jako dogma ruce pryč.