Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Revocation - The Outer Ones

RevocationThe Outer Ones

Sorgh14.12.2018
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Revocation a jejich pravidelná porce skvěle zaranžované techniky. The Outer Ones je venku od září a můj názor získává čím dál širší úsměv.

V tom, jak Revocation skládají své prstyrvoucí kompozice, musí být geny, to se zkrátka nedá naučit. Jmenovitě už jen titulní věc představuje strakatou korunu hudebního stromu, kterému podzimní výmalba sluší nejvíc. Válka monotónnosti a nudě může vypadat právě takhle a já se rád postavím do řady jejích sponzorů. Riffy neskutečných dilemat a možností po mně skáčou jako blechy a já se snažím chytit pevné madlo rytmu, které se volně houpe v prostoru. Přestávek, kde by se člověk mohl pokochat vláčným pohledem, není mnoho, ale nevadí. Stejně je všechny nakonec semele nevšední dokonalost kolísavých hodnot. Sledujme bedlivě cestu, po které si to Revocation hasí, je rychlá a kostrbatá. Jako když utíkající lump za sebou shazuje bedny a popelnice, přes které se musí hrdina lehkým krokem přenést. V našem případě ten lehký krok nahradíme soustředěným odstraňováním pastí a nástrah, abychom se dopracovali k cíli.

 

Napoprvé se to všechno tváří jednoduše, ale s přibývajícími poslechy album roste prudce vzhůru. Celé divadlo se hraje v rychlém sledu, bicí aparát stíhá rychlou stopu a mlátí muchy jako o život. Ve víru hmyzích křidélek a prachu prosakují divoké kytarové vyhrávky zaslíbené incestnímu vztahu trashmetalového raubíře a deathové krásky. Že z toho nemůže vzejít nic jiného než potomek zdivočelých pudů je nabíledni, zároveň to představuje opravdu vydatný zážitek pro zvlčilé duše. Melodické linky stvůru trošku humanizují a nesou zprávu o trvající síle přístupných a čitelných stop, ve kterých je možné si zažádat o time out. Sebrané síly pak můžeme vrhnout do boje s kolísavou matérií a objevovat nejednoznačné krásno.

 

The Outer Ones nejde označit jinak než za spanilou jízdu mnoha témat, která se vzájemně pokřížila a přinesla nadprůměrnou přehlídku živočišného metalu. Toxická atmosféra z obalu desky se prolíná celým dějstvím a přísahá na svatá pravidla žánrů. Dlouhé, instrumentální pasáže se nesou na polštáři technicky precizního death metalu, aby je následně vystřídaly sthrašárny přízemnějších pudů. Líp se cítím v těch prvních, ale spolupráce obou funguje na jedničku a dopřává desce patřičnou šťávu. Kromě těchto dvou jasných pramenů nacházím ještě jeden, ne zcela běžný prvek. Cítím písmo starých mistrů, vědem a koumáků. Jakoby se z alba ozýval niterný hlas neznámé moudrosti, která nezapadá do představy divokých rockerů ve zkušebně. Pouze dojem, přesto mě myšlenky vedou dál za slyšitelnou hranici.

 

 

Pubescentní krákoravý vokál není zrovna nejpádnějším důvodem k tomu si album pořídit, to nepopírám. Kde bral mustr nevím, ale není to žádná hitparáda. Budiž mu ovšem připočteno k dobru, že se místy dokáže vzchopit a zahromovat podzemním chropotem hodným Morloka. Není to zpěvákova priorita, ale nahrávce to přidá pár let k dospělosti. Se zbytkem se člověk musí vypořádat jak může a není to až zas takové trápení. Jsem si jist, že pro mnohé bude tím pravým ořechovým rohlíčkem. K totálnímu smíření nespokojenců pak mohou vést istrumentální, orgasmické eposy.

 

Přes počáteční nedůvěru jsem Revocation přijal za svoji druhou rodinu a na požádání vydám protokol o pravosti a jakosti. The Outer Ones se nezdá, ale ve svém nitru skrývá mnohem víc, než je na první poslech patrné. Kdo jí dopřeje čas, dojde poznání, že první dojem rád klame a zvídavý duch prospívá.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky