Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jsou alba nadčasová a pak ta poplatná době. Těch druhých je mnohem víc, ale i ta si mnohdy zaslouží vzpomínku a poděkování za to, co pro nás v konkrétní době znamenala. Minulost se někdy přihlásí zcela nečekaně a člověk přemýšlí, proč se ten konkrétní hrob otevřel. Nemusí jít o žádný zásadní milník nebo určující zážitek. Přesto vás to osloví a vyvolá vzpomínky.

Takovou neuzavřenou kapitolou v mém hudebním životě bylo setkání s kapelou Rhea, doommetalovu bandou, co neměla čas rozkvést. Dávná Beseda u bigbítu, dávný Brutal buď ve Hvozdu nebo Svojšicích, tehdy ještě pro sympatické stovky návštěvníků. Tady jsem je viděl naživo a hltal jejich melodické lkaní. To už je dávná historie. Ta se však nyní ohlásila díky tomu, že se v Pařátu rozhodli vydat několik starých placek na CD a jednou z nich je jediné demo, které vydali v roce 1999, nazvané Aurasounds. To už je slušných, jubilejních 25 letech. Nejde o výročí zásadního významu, je to demo kapely, která neprošla sítem dějin. Nyní se cinklo na strunu děravých vzpomínek a určitě nebudu jediný, kdo bude látat jejich díry.

Puštěním cédéčka se ocitnete o to deklarované čtvrtstoletí zpět. V době, kdy kapely hrající melodický doom rostly jako houby po dešti. V době oblíbeného duelu něžné víly a opilého zvířete lačného jejích hýždí. Dnes už to smrdí kýčem, ale tehdy…? Melodický doomík sršel mládím, entuziasmem a z každé noty je cítit nadšení a tah, který bohužel rychle vyhasl. Skladby jsou melodické, hodně se angažují klávesy, které dnes mají trošku komický zvuk. Mnohem víc mě bavily housle, které vstupují do hry a zase mizí, tedy velice dobrý sluha ve prospěch celku. Zároveň nacházím futuristické space zvuky, které nahrávce tehdy dodávaly moderní šmrnc. Album má slabě nabasováno, takže slyšet baskytaru je vzácnost, což je škoda. Její hloubka by desku mohla dostat o pár stupínků výš. Kupodivu je upozaděna i kytara a o melodickou linku se starají hlavně zmíněné housle a klávesy. A to nejde o žádný funerál, naopak, do svižné rytmiky vstupují zajímavé kytarové vyhrávky, jen je není moc slyšet. Zpěv, jak jsem naznačil, se nese ve znamení duelu mužského a ženského elementu. Ten chlapský nijak nepřekvapí, ale zpěvačka má příjemnou barvu hlasu.

Album už mi jako celek dnes moc neříká, přesto v některých momentech dokážu spatřit jeho někdejší kouzlo a doteď jsou to často pěkné pasáže. Druhá skladba Two Worlds je dobrá věc, která mi lokálně a hodně vzdáleně připomíná nedostižné „brajdy“. V poslední skladbě se kupodivu vytáhne i ta udušená kytara. Když jsem si desku pouštěl, s napětím jsem hledal místo, které by mi připomenulo tehdejší nadšení. Nenašel jsem, přece jen už to je těch dvacet pět let. Mělo tedy smysl album vydat? Myslím si, že ano a Pařát tímto dělá službu jako kdysi Karel Čáslavský se svým Hledáním ztraceného času. Původních vydání Aurasounds mezi lidmi mnoho nebude a nikdy není na škodu připomenout si historii, byť jen kvůli jedinému demu. Vidím v tom smysluplný a důležitý krok v dokumentaci domácího podzemí. Ne každému bylo přáno a mnohdy zůstalo jen u nesmělého nakročení. Ani na tyto pokusy by se nemělo zapomínat.