Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rhûn - Conveyance in Death

RhûnConveyance in Death

Victimer14.3.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Rhûn šíří atypickou černotu složenou z typických prvků a vodítek. Rozhoduje způsob provedení a ten je báječný.

V záplavě současných ortodoxních i volnějších black metalů by se dal nový projekt Rhûn označit jako atypický. Proplouvá mezi různými polohami a zachovává si svůj špinavý nadhled. Pod jménem Rhûn najdeme jistého Aarona Charlese, jinak zakládajícího člena přírodně laděných Falls of Rauros. I oni se u nás už objevili, v mém osobním měřítku podobně zaměřených kapel (čti Agalloch, Panopticon, Skagos) ale hrají až druhé housle. Nyní máme možnost poznat Aaronovu černotu z jiného úhlu a tohle poznání je minimálně zajímavější v tom, jak se podobným přirovnáním Rhûn zdatně vyhýbá.


Je primitivní, umazaný od bláta, ale je také atmosférický a klidně zabrouzdá i ven z těsné ulity. Dohromady tak album Conveyance in Death přistihneme v mnoha různých pozicích, přičemž si udržuje svůj standardně zachmuřený sound. Hutný spodek se klidně zhoupne v sludge-deathových sítích rozvěšených v okolí staré ruiny. Materiál alba si totiž během svých melodických i hrubě vrstvených tras udržuje zaprášený, v určitém ohledu až archaický styl. Přímo od něj vede ale nečekaně snadná trasa do post-blackových vod, kde se noční oblohou honí fantaskní obrazce a všechno kolem zříceniny se mění v silně atmosférické putování mnohem dál, než by se zprvu mohlo zdát.

 


Rhûn si drží svůj základ, ale jinak se pouští do velkých dobrodružství. Na jednu stranu je svázán s osudovou dřevností, aby ji v dalších minutách opustil a rozletěl se za neméně osudovou pocitovostí. Aaron má navíc všechny své úmysly v rámci Rhûn plně pod kontrolou. Tím, jak je postupně rozdováděný materiál neustále vázán na temné podhoubí vlastní startovací plochy, je Conveyance in Death skvělou příležitostí, jak se nepřežrat nálad a sladkobolné prostorovosti. Není jich málo, ale není jich ani tolik, abychom jich po pár protočeních měli dost. Vedle nich si totiž Rhûn zachovává své chladné, odměřené Já, které zavčas všechny možné úlety utne. Rázně a kontrolovaně.


Ano, máme tu zase jeden kousek chytře a neokoukaně zpracovaného blacku. Jeho neotřelost spočívá v mixu jednotlivých prvků a jak se skladby přirozeně mění. Jejich rozsah je větší, než jsem si myslel a album až po delším čase vyjeví, kolik v sobě nese odkazů a propojení. Další z desek, kde to zurčí nápady, a přeprava k pohřebnímu konci je po celou lehce překročenou půlhodinu plnokrevným zážitkem. Rhûn je doma v jednoduše postavených a snadno vstřebatelných riffech, a ty jako by pořád řídily můj vztah ke kapele. Až na ně se nabalí atmosférické scény a svérázná divočina.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/rhun.jpg


A první album Rhûn divoké je. Black metal, který se může pochlubit základními vlastnostmi, v nichž koluje kus hniloby a zvrácenosti. Aaron Charles vytvořil svébytné dílo, ve kterém se snoubí to prosté s technicky zvládnutým. Kde slovo vypravěče se špínou za nehty má svou váhu. Je plný energie, někdy možná až magoří, ale hlavně neuletí ve svých představách dál, než je zdrávo. Je pevně svázaný s prostředím, odkud vzešel. Má morálku. Conveyance in Death je hodnotné a vyvážené album, ke kterému mě to už řadu týdnů táhne. Zkuste a zažijte si tuhle nevšední jízdu na vlastní kůži.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky