Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rivers Of Nihil - Where Owls Know My Name

Rivers Of NihilWhere Owls Know My Name

Sorgh27.4.2018
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Američtí deathers Rivers Of Nihil jsou po třech letech zpět a je to návrat krále. Kapela přichází s tak překvapující deskou, že dochází k neprodyšnému uzavření brány za minulostí a představuje se pouze jedinečná budoucnost, která hýří nespočtem barev.

Minulé setkání s Rivers Of Nihil proběhlo bez větších problémů, album Monarchy si obhájilo silnější průměr. Mělo v sobě zhruba vše, co mohl posluchač od deathmetalové party technického střihu čekat. Protože ale chyběly nějaké silnější dojmy, hladina rozvířeného éteru se brzy uklidnila. Rivers Of Nihil mohli pokračovat ve své práci a život by šel dál. Moje staré kosti však cítí, že letos to bude jiné, protože je to velice zajímavá deska, tahle Where Owls Know My Name. Zabývejme se chvíli sovím tajemstvím a studujme jejich moudrost šeptanou lesnímu příšeří.


"Sýčkové" album nejde popsat jednou větou, byť by to bylo složité souvětí o pěti, šesti větách. Na to je příliš rozsáhlé a má tak široký záběr, že by se vyplatilo psát na díly. Jeden by vzpomínal deathové kořeny, druhý by pátral po smyslu role saxofonu v metalu, třetí by se topil v bezedných hlubinách instrumentálního šílenství a tak dále. Jelikož je nutné nacpat vše do jednoho článku, výsledkem chtě nechtě bude jen přibližná pozvánka a to pravé poznání bude zase jen a jen na posluchači.

 

Samo intro budiž milostivo, po dlouhé době slyším předehru, která má smysl a obhájí svoji ne vždy obhajitelnou existenci. Zasněné, zvolna rozehřívající nově sestavené soukolí, zlehka poodhrnuje roušku skrývající budoucí drama. Nevypínám, prostě musím jít dál, i kdybych nechtěl. Pandořina skříňka se začíná otevírat ve druhé skladbě The Silent Life, která odsuzuje ticho ke smrti hlukem. Divoká jízda postavená na řízných rifech i složitějších strukturách odhazuje minulé zvyklosti v dál jako pomyslný kloubouk a začínáme se, trošku nesměle, seznamovat s hostujícím Zachem Strousem, jehož saxofon je jako zlatá nit vetkaná do osnovy alba. Provází nás s pokorou k celku, nesnaží se strhnout na sebe veškerou pozornost a víc než o ukázku zručnosti mu jde o podkreslení už tak nápaditých motivů hraných ostatními nástroji.


At Home krom vynikajícně rytmicky zvládnutého startu poprvé ukazuje širokou tvář desky. Hoblovačky podivně nabzučených kytar (zní to jako z plastové krabičky) se za divého tlukotu bicí artilerie rozpíjejí v atmosférických plochách. Celý "Sýček" umně kloubí tvrdé, deathmetalové postupy s atmosférickým prachem dálných mlhovin, ve kterých se zjevují instrumentální erupce té nejjemnější kvality. Melodika dostává zelenou a sólující kytary nás odnáší někam za horizont racionálna. Zpět na zem nás spolehlivě vrátí dřevní, syrové pasáže napuštěné vzteklým řevem, který se doplňuje s opravdu ďábelským rachotem bubnů. Nováček v kapele, Jared Klein, zasluhuje hlubokou poklonu za maraton a litry potu, které na albu zanechal. Někdy si říkám, že musel valit v tandemu s elektronickým kolegou, protože to není možné, co předvádí.


Album je proměnlivé jako aktuální duben. Poté co svlékne saténovou košilku, předvede hrubé, šupinaté tělo, které se kroutí v měnícím se příboji nálad. Nic jednoznačného a už vůbec ne očekávatelného. Rivers Of Nihil silně šlápli múze za krk a narvali své nové album atmosférickým třeskem. Jako když se z nechutné larvy vylíhne krásný motýl. Ta změna je neskutečná. Rozpínavost pocitů slepě hmatá po oplocení, které by ji omezilo v rozletu. Rozkopané mantinely invence vypustily zcela originální hudbu, umně poskládanou s citem pro detail.

 

Jestli byl dosud poslech víc než dobrý, to pravé fantastično objevíme v následujících skladbách: Subtle Change (....), která nezapře protnutí několika astrálních drah s pozdními Opeth, Stevenem Wilsonem a progresivním rockem vůbec, dále instrumentálka Terrestria III: Wither s dráždivě hloubavou atmosférou připomínající Ulver. Tady už ztrácím dech, další slova nepřichází a byla by opravdu zbytečná. To se musí slyšet. S jistotou lze jen říct, že se tady urodilo album, které se bude ucházet o zlatou placku za rok 2018.

 




Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Kruppe / 29.4.18 8:26odpovědět

Esence moderniho metalu a taky death metal pro ty,co normalne death metal neposlouchaji.Album posloucham mesic temer kazdy den a stale me bavi.Jeden z vrcholu roku.

Garmfrost / 28.4.18 14:39odpovědět

Přidávám se k chválení. Je to vymazlené dílo o vrůstajících chutích. Moc se mi líbí, kolik je v jinak velice šikovně vygradované technice ukryto tváří atmosféry.

Ruadek / 27.4.18 7:48odpovědět

Naprostý skvost. Zahrát tak barvitou desku s tak dobře napsanými skladbami a přesto stále zůstat v extrému, to už chce fištróna.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky