Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rivulets - In Our Circle

RivuletsIn Our Circle

Symptom31.1.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Nathan Amundson je médium a jeho zvláštní schopnost zobrazit jednoduchou kytarovou figurou bezrozměrnost lidského pocitu mě opět dostává na kolena.

První půlhodinka poslechu byla dost na svedení, podruhé už mi nové Nathanovi melodie začaly zvolna stoupat do hlavy. Mám rád jeho staré hity jako třeba Gentile Boyfriend nebo Everybody's On The Run, Shakes a Barreling Towards Nowhere Like There's No Tomorrow a chvíli mi trvalo přijít na chuť novým skladbám natolik, že jsem objevil jejich hloubku, skrytou za rychlostí prvního dojmu. Důkladnější pohled za šedou paletu smutně laděných akordů přináší tak trochu očekávaný výsledek – líbí se mi to.

 

Skromný začátek v podobě úvodní Everything Goes s echem posílenou kytarou, funguje jako předehra překvapivě řízné dvojky Not Today, které dominuje poměrně syrový zvuk. Za ten by se nemusel stydět ani Jack White. Dále se ke slovu dostává folkově laděný kus Because I Don't Care následovaný instrumentální mezihrou Wire, napsanou pro akustickou kytaru a bicí. Exekutivním jádrem skladeb jsou zvonivá kytara s příjemně nakřáplým zvukem v hlasitejších polohách a Nathanův éterický tenor. Bicí v jednoduchém rockovém stylu skvěle vystihují rytmus a tempo.

 

V další části deska pokračuje ostřejšími skladbami You Can Never Come Back a I Was Lost Before I Met You, které nijak nevybočují, ale přímo zálibu jsem v nich nenašel. Zvolnění přichází spolu s Dark Days a Won't Be Long Now. Je potřeba zmínit, že posluchači s mimořádně citlivým sluchovým ústrojím a jedinci s vyšší dívčí přes zvuk ocení bohatost mixu, který na stupnici dynamického rozsahu dosahuje průměrné hodnoty jedenáct. Připočtěte inspiraci od Crazy Horse (Neil Young) či raných R.E.M., to celé přenásobte bezútěšnou atmosférou McCarthyho Cesty a víte, na čem jste.

 

Předposlední skladba 24 promlouvá absolutním minimalismem a navozuje dojem dema, které se povedlo na první dobrou. Šum a nepřesnosti v úhozech jen dodávají na pravdivosti. Devítce Sirens rozumím dokonale; to co říká, rezonuje s tím, co si myslím. Špinavá kytara, pronikavý hlas, úsporné bubny, dokonalost zkomprimovaná do tří minut. V podobném gardu, ale s jemnější stylizací, hladce plyne jedenáctá Lucky.

 

Toliko mé postřehy ke zbrusu nové kreaci Nathana Amundsona na téma současné americké psychiky. Berte je s rezervou, hudba byla, je a bude o vkusu a názoru, který si stejně musíte udělat sami. Pozvolná půlhodinová jízda s celkem jedenácti zastávkami vás provede krajinou na první pohled možná pochmurnou, ale přesto plnou naděje. Pominu-li případný nezájem o daný žánr, musel by být člověk citově okoralý, aby ho deska alespoň trochu nezasáhla. Po svědomitém poslechu musím přiznat, že byť bych za každou z not ruku do ohně nedal, tak celkově se ani při největší péči můj mozek ze závislosti na Rivulets hned tak nevyléčí.

 

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky