Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Russian Circles to dokázali už na první desce Enter (2006) před téměř dvaceti lety a od té doby neustále potvrzují svoji výjimečnost. Nový a v pořadí osmý zásek do diskografie studiových alb je temný jako obloha před bouří a těžce tlačí na pilu. V sedmi skladbách je ukryto více, než co je možné stihnout pochytat jedním poslechem. A to je moc dobře. Standardní tříletá doba čekání končí, čtyřicetiminutová výprava do mysli jednoho z top souborů v oboru právě začíná.

Hudebně jde o všehomix toho, co bylo ke slyšení na předchozích deskách, ale několik nových zajímavých momentů tu přeci jen je. Už úvodní kus Tupilak poslouchám nevěřícím sluchem. Nástup baskytary je rychlý a nekompromisní. S kytarou a bubny v patách drží napětí do poloviny, kdy toto stvoření grónských Inuitů útočí s plnou silou. Dvojka Conduit překvapuje surovými kytarovými riffy, které by s přehledem našly uplatnění i ve více extrémním metalu, než jaký kapela zastupuje. Intro trojky Gnosis atmosférou nápadně připomíná noty z partesu Toma Moora a jeho již neexistující duo Khuda. Bubeník Dave Turncrantz nečekaně zařadil do svého arzenálu i těžký kalibr v podobě blastbeatů a těžce zkouší virbl hned ve dvou skladbách.

Tou první je čtyřka Vlastimil s lehkým dotekem slovanství, která našince zaujme už po jméně. Melodie v úvodní sekci matně připomínají atmosféru Egypta v podání Nile. Netypické sypačky dojem jen umocňují a jsem rád, že se snaha setkala s úspěchem. Vzpomínám, že když se o podobnou bubenickou expanzi pokoušeli Agalloch, dopadlo to neslavně. Po teskné mezihře Ó Braonáin zahrané na sólovou kytaru plnou reverbu, kde čtu vliv klasické hudby, přichází ostrý řez a šestka Betrayal jde ve vteřině do plných. Russian Circles nikdy neměli pro ostřejší riff daleko, ale tentokrát je jejich urputnost v komponování těžkotonážních partů ne méně než zarážející a svěží zároveň. Kontrasty na mikro i makro úrovni jsou to správné koření dobré hudební potravy, trio to ví a loučí se uvolněnou skladbou Bloom, která by se v některých momentech dala přirovnat k produkci Sigur Rós.

Celkové resumé novinky Gnosis je veskrze pozitivní. Kapela není jen bezvadně sehraná, po letech aktivního působení je schopna vlastní reflexe (dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?) a dokáže svůj obvyklý rukopis osvěžit inovativním přístupem. Za podporující elementy můžeme kromě skladatelských a instrumentálních výkonů považovat i dobrou péči o zvuk z prostředí studia God City, za kterým stojí Kurt Ballou z Converge. Tahle dobrou hudbou natlakovaná nahrávka si právem říká o díl vaší pozornosti.