Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Russian Circles - Guidance

Russian CirclesGuidance

Symptom31.10.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40
VERDIKT: Chicagský trojlístek zvládá instrumentální hudbu jako nikdo jiný a zdá se, že ani deset let po debutu neztratila kapela svůj pel.

Novinka Guidance se jako zbytek diskografie této americké stálice a veskrze sympatické kapely pohybuje na pomezí rocku a metalu, které tu drží na uzdě soudobých standardů a onde povyšuje do vizionářských forem. Introspektivní album bez účasti hostů produkoval Kurt Ballou z Converge a snaha o zjednodušení kompozic, ale i trpělivé budování specifické atmosféry se střetla s úspěchem. Sedm skladeb na ploše nezavršených pětačtyřiceti minut rámuje fotografie z veřejné popravy v Asii a poselství o životní nejistotě dnešního světa.

 

Mike Sulliven s kytarou na rameni byl a stále je jistota výjimečného poslechového zážitku. Brian Cook s baskytarou nezůstává pozadu a Dave Turncrantz, který přechody i lineární beaty vypočítává s vynikající přesností, se v alternacích opět ukazuje jako tvořivý hráč. Drobnokresba nástrojů je jedním z důvodů, proč se kapela rozhodla nepřekážet podrobnostem své tvorby vokálním doprovodem, který by na sebe strhával příliš pozornosti a deformoval zamýšlenou fonetickou kvalitu. Na druhou stranu a přes veškeré pochopení daného formátu mi Guidance místy zavání nevyužitým potenciálem, kterému by právě dobře promyšlený vokál vdechl novou auru. Kapele básnické střevo nenarostlo a tak nezbývá, než se vracet k dodnes ojedinělému spojení Russian Circles a Chelsea Wolfe, které na minulé desce Memorial (2013) vyústilo ve stejnojmennou skladbu.

 

Guidance je deska hrající spoustou odstínů. Jako příslovečný vrcholek ledovce poutá zaslouženou pozornost, zároveň však ve mně probouzí chuť po návratu k základům: Geneva (2009) a Station (2008). Pravdou je, že první poslechy vyšuměly do ztracena a až s větším odhodláním nahlédnout za oponu rostla chuť spatřit ducha alba, který se také pozvolna vynořil. V zásadě Guidance nepřináší mnoho nového, především potvrzuje pozici jedné z důležitých kapel současnosti. Překvapením je folklórní Asa, mohutný zvuk a vyváženost alba. Mezi nejlepší okamžiky řadím trojku Mota, sedmičku Lisboa, jejíž intro bezmála levituje, a čtvrtou Afriku s dobrou pointou.

 

Letošní materiál na již šesté řadovce zní, jak má a nadto ožívá novými přesahy (byť spíše nepatrnými), tudíž nic neztrácí na své schopnosti rozkročit se mezi různá publika. Co desku vymezuje a dává jí tvář, je celková nálada a výpravnost. Synergie a svěžest bez zvukového smogu jako typické rysy kapely s prapodivným názvem po tréninkové metodě Ruského národního hokejového týmu, přetrvaly – radujme se!

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 31.10.16 10:18odpovědět

Dávám 80%, i s novou deskou přetrvává můj dojem, že více post-metalu poslouchat nemusím, stačí mi bohatě tato parta.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky