Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Saidan - Fangdriller: Scars Beneath Memory

SaidanFangdriller: Scars Beneath Memory's Wrist

Bhut5.10.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Americký black metal snoubící se s japonskou podivuhodností. Pestré, energické, výbušné a naprosto uchvacující album.

Některé kombinace mě dokážou překvapit. Třeba Japonsko a black metal. A teď zrovna nemyslím kapely z té země, ale kombinaci této kultury a žánru. Ono to samo o sobě není ve výsledku nic převratného, ale prostě mi to teď nějak sedlo, a tak bych se chtěl o tohle dílo podělit.

 

Máme tu americkou kapelu Saidan, kterou tvoří nějaký Tyler Sellers říkající si Splatterpvnk a nějaký Hunter Valentine, který si tady říká zase Hundosai. Prvně jmenovaný je hlavní tvůrčí osobností. Druhý je podle všeho bubeníkem a znát dotyčného můžeme třeba jako hlavní mozek projektu Vampirska (řeč o něm již rovněž byla). Nuže, tito dva pánové mají na svědomí aktuálně velice výživné a svižné dílo, které nese název Fangdriller: Scars Beneath Memory’s Wrist.

 

 

Už samotný obal jasně odráží tu japonskou rovinu. Ale já to vidím i v té hudbě. Je to totiž výrazně melodické, takové až skočně veselé, a přitom fantasticky blackmetalově ostré a výbušné. Specifická melodická hra občas vyjede s nějakou heavy vyhrávkou nebo celou nosnou melodií, ale pořád se drží jasných blackových postupů. Zpěv je patřičně naštěkaný a intenzivní. Zajímavý je pak ten kontrast, kdy se zpívá o různých ošklivých věcech, ať už psychického poznamenání, či jiných hororových strašáků, a vedle toho máme poměrně rozvernou a rozjuchanou muziku. Zajímavým a zpestřujícím prvkem jsou nasamplované breakbeaty, které tvoří různé přechody a mezihry a dodávají náladě takový naspeedovaný efekt. Fakt skvělý.

 

V první chvíli jsem myslel, že mi to urve hlavu, protože to jede fakt masivně. To, když se na vás vyvalí solidní hradba bicích a smršť těch rychlých riffů s rozdováděnou náladičkou, zpěvák na vás štěká a sem tam vypluje nějaký sampl nebo klávesy. No síla. Ale pak se v tom začnete orientovat. Zjistíte, že je to docela hitové album nadité působivými linkami a že ten jeho nemocný svéráz je tam vlastně taky cítit, jen v takové podivné formě. Nakonec jsem tomu strašně propadl a nemohl se té divokosti nabažit. Nevěšte ale hlavu z nějaké jednotvárnosti a tunelové cesty. Z takových myšlenek vás jednoznačně vyvede song Stained Glass Sin – Fang Driller, který dokáže střídat nálady tak svižně a obratně, že se to zdá až neuvěřitelné a tady právě shledávám tu správnou paralelu s takovou tou japonskou šíleností. Báječné. Nebo třeba Ethereal Blood, no prostě paráda.

 

 

Tohle je takový můj drobný objev, kdy jsem nalezl něco, co jsem ještě mockrát neslyšel. Agresivní blackovka s nádherně vzdušnými melodiemi a veselým podtextem. A nebudu lhát, že mě děsně baví občasné modernější vsuvky, ať už jde o výše zmíněné breakbeaty nebo různé efekty a samply. Rozmanité dílo, které je však pořád samo sebou a vlastně nijak moc nevybočuje z nastolených kolejí, které si vytyčí už během první písničky. Buď vás to semele, nebo nechá vlažné. Zkuste se tomu však trochu poddat – stojí to za to. Taková báječná rotyka přece nemůže zůstat jen tak ladem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 5.10.26 13:56odpovědět

Je to chytlavé, cítím v tom spíš sever Evropy. Je to hodně podobné Moonlight Sorcery. Koukám, že vydavatel stejný, to asi nebude náhoda:)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky