Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
SaintSombre - Earth / Dust

SaintSombreEarth / Dust

Jirka D.12.12.2024
Zdroj: CD-R v papírové pošetce // promo od autora
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F730ES / TANNOY Prestige Turnberry GR
VERDIKT: Začínající one-man projekt SaintSombre zatím na vlně příliš okaté inspirace a nezvládnutého řemesla.

Životnímu nastavení v tom smyslu, že aby bylo něco uděláno dobře, musím si to udělat sám, docela rozumím. V mnoha případech je to jediná možná cesta jak se vyhnout třenicím a nikdy nekončím diskuzím, ve kterých se střetávají dvě naprosto oprávněné představy o tom, jak to mělo být. Asi by šlo ve světle tohoto přístupu rozumět tomu, že vždycky vznikaly, vznikají a vnikat budou hudební one-man projekty a asi by nebyl vůbec problém napsat delší slohovku na téma jejich výhod a nevýhod. Schválně zkuste zapátrat v paměti, kolik jich znáte, kolik byste jich zařadili do kategorie povedených a kolik do té druhé. Ten dnešní bude ten druhý.

 

SaintSombre - Steve R.SaintSombre je projekt jistého Stevea R., který mu vdechl život teprve letos, byť na hudební scéně on osobně žádným nováčkem není a nedá moc práce dohledat, že za sebou má angažmá minimálně ve dvou blackmetaových kapelách. Co ho vedlo na počátku páté dekády svého života založit něco nového a navíc ještě změnit žánr, nevím. Každopádně to vzal z gruntu, kromě značky SaintSombre k tomu přidal i vlastní vydavatelství Rotten Tree Production, na němž tahle horká novinka v polovině listopadu vyšla.

 

V jejím úvodu nepopírám nadějná očekávaní, kdy strojový rytmus a industriálně laděný zvuk dá vzpomenout na Godflesh, ovšem tahle naděje nevydrží dlouho. První zásah na solar posluchačských nároků přichází s tím, jak Steve otevře ústa a naplno vyjeví svůj velmi nezajímavý, jednoduše hrubý a necharismatický hlasový projev. Dalších zásahů přichází následně mnoho – ať už v podobě pokusů o nápodobu zvuku Cult of Luna (určitě vzpomeňme na Vertikal, s nímž najdete mnoho paralel nejen díky grafickému ztvárnění titulního obrázku) nebo v podobě skladatelského tápaní, které zahání poměrně dlouhé sklady do mnoha slepých uliček, z nichž pak marně hledají cestu dál. Album vůbec trpí na neustálé hledání směru, jakéhosi smysluplného navazování jednotlivých částí a pasáží, které nejsou provázány ani skladatelsky, ani v aranžích.

 

Zvuk nahrávky hrubne do post-metalových až sludge-metalových odstínů a poměrně naivně se snaží propojit kytarovou složku s tou elektronickou, se samply a smyčkami. Nedaří se to a řekl bych, že hodně. Nepodařilo se ani vytvořit zajímavou, dobře nazvučenou stopu bicích, které jsou vyloženě tristní, místy úplně chybí a poměrně jasně ukazují, že tvůrce se jen těžko dokázal zabývat více stopami zaráz a soustředil se vždycky jen na nějakou. Skladby tak připomínají střídání nesourodých a nepropojených částí, ve kterých dohromady dává nějaký smysl snad jen kytara a samply. Ani jedno ale nepřináší nic, co by stálo za doporučení.

 

Earth/Dust je z tohoto pohledu školáckou deskou až příliš okatě ukazující, že za ní nestojí sehraná kapela, ale jedinec, který zatím bojuje se schopností vymyslet dobré party pro všechny nástroje a pak je poskládat do zajímavého celku. I těch několika málo momentech, kdy se mu něco podobného poštěstí, je výsledkem stejně jen jakási podřadná variace na Cult of Luna, což lze považovat za vítězství spíše Pyrrhovo. Sečteno a podtrženo, moje doporučení tahle nahrávka nemá, na to je dobré, lepší a hlavně mnohem lepší žánrové muziky už vydáno hodně.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky