Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
SaintSombre - Earth / Dust

SaintSombreEarth / Dust

Jirka D.12.12.2024
Zdroj: CD-R v papírové pošetce // promo od autora
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F730ES / TANNOY Prestige Turnberry GR
VERDIKT: Začínající one-man projekt SaintSombre zatím na vlně příliš okaté inspirace a nezvládnutého řemesla.

Životnímu nastavení v tom smyslu, že aby bylo něco uděláno dobře, musím si to udělat sám, docela rozumím. V mnoha případech je to jediná možná cesta jak se vyhnout třenicím a nikdy nekončím diskuzím, ve kterých se střetávají dvě naprosto oprávněné představy o tom, jak to mělo být. Asi by šlo ve světle tohoto přístupu rozumět tomu, že vždycky vznikaly, vznikají a vnikat budou hudební one-man projekty a asi by nebyl vůbec problém napsat delší slohovku na téma jejich výhod a nevýhod. Schválně zkuste zapátrat v paměti, kolik jich znáte, kolik byste jich zařadili do kategorie povedených a kolik do té druhé. Ten dnešní bude ten druhý.

 

SaintSombre - Steve R.SaintSombre je projekt jistého Stevea R., který mu vdechl život teprve letos, byť na hudební scéně on osobně žádným nováčkem není a nedá moc práce dohledat, že za sebou má angažmá minimálně ve dvou blackmetaových kapelách. Co ho vedlo na počátku páté dekády svého života založit něco nového a navíc ještě změnit žánr, nevím. Každopádně to vzal z gruntu, kromě značky SaintSombre k tomu přidal i vlastní vydavatelství Rotten Tree Production, na němž tahle horká novinka v polovině listopadu vyšla.

 

V jejím úvodu nepopírám nadějná očekávaní, kdy strojový rytmus a industriálně laděný zvuk dá vzpomenout na Godflesh, ovšem tahle naděje nevydrží dlouho. První zásah na solar posluchačských nároků přichází s tím, jak Steve otevře ústa a naplno vyjeví svůj velmi nezajímavý, jednoduše hrubý a necharismatický hlasový projev. Dalších zásahů přichází následně mnoho – ať už v podobě pokusů o nápodobu zvuku Cult of Luna (určitě vzpomeňme na Vertikal, s nímž najdete mnoho paralel nejen díky grafickému ztvárnění titulního obrázku) nebo v podobě skladatelského tápaní, které zahání poměrně dlouhé sklady do mnoha slepých uliček, z nichž pak marně hledají cestu dál. Album vůbec trpí na neustálé hledání směru, jakéhosi smysluplného navazování jednotlivých částí a pasáží, které nejsou provázány ani skladatelsky, ani v aranžích.

 

Zvuk nahrávky hrubne do post-metalových až sludge-metalových odstínů a poměrně naivně se snaží propojit kytarovou složku s tou elektronickou, se samply a smyčkami. Nedaří se to a řekl bych, že hodně. Nepodařilo se ani vytvořit zajímavou, dobře nazvučenou stopu bicích, které jsou vyloženě tristní, místy úplně chybí a poměrně jasně ukazují, že tvůrce se jen těžko dokázal zabývat více stopami zaráz a soustředil se vždycky jen na nějakou. Skladby tak připomínají střídání nesourodých a nepropojených částí, ve kterých dohromady dává nějaký smysl snad jen kytara a samply. Ani jedno ale nepřináší nic, co by stálo za doporučení.

 

Earth/Dust je z tohoto pohledu školáckou deskou až příliš okatě ukazující, že za ní nestojí sehraná kapela, ale jedinec, který zatím bojuje se schopností vymyslet dobré party pro všechny nástroje a pak je poskládat do zajímavého celku. I těch několika málo momentech, kdy se mu něco podobného poštěstí, je výsledkem stejně jen jakási podřadná variace na Cult of Luna, což lze považovat za vítězství spíše Pyrrhovo. Sečteno a podtrženo, moje doporučení tahle nahrávka nemá, na to je dobré, lepší a hlavně mnohem lepší žánrové muziky už vydáno hodně.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

-Ruadek- / 28.11.16 10:49

Ta deska je na poměrně obsáhlou studii toho, jak neskutečně dobře tu Them prezentují postupy, jaké ve své době strhly a pobláznily davy posluchačů. Ano, příběh provázaný s hororově pojatým metalem, jehož koncept a struktura dodnes nemá obdoby. A tohle není jen opakování postupů, tohle je dokonalé nastudování materiálu a vlastní prezentace, která je zdařilou poklonou a navíc něčím, v co jsem ani nedoufal, že kdy vznikne. Nakonec nepřekvapí, že to vzniklo z úzké spolupráce Patina s Norrem, že vymysleli příběh a že tomu dali punc starých Diamondovek. Tuhle nahrávku bych bez otálení pustil hned po Them a Conspiracy a dokonale by to navazovalo. Sólová kytara perfektně řve a zároveň vrství melodické linky, stejně jako kdysi Andyho kytara. Prostor pro basu a bicí, všechno má svůj prostor no a zpěv? Tohle je hodně doslova Diamond, přesně jak je i v recenzi – s nadstavbou vlastní invence navíc. Pro mě osobně výjimečná deska, pokud ale bude nějaké další pokračování, už bych se toho obával. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky