Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Saligia - Sic Transit Gloria Mundi (reedice)

SaligiaSic Transit Gloria Mundi (reedice)

Bhut14.5.2016
Zdroj: CD / 4-panelový digipak //promo od agentury Sure Shot Worx
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Průměrný start průměrné kapely hrající průměrný black metal. Nic co by uráželo a zároveň nic, co by vystřelovalo. Přesto jde o slušný kousek, který si zaslouží jisté uznání.

Hodně lidí stále uctívá Norsko jako tu nejlepší blackmetalovou scénu. Dnes už tomu tak sice doslovně věřit nelze, ale berme v potaz, že štítek TNBM (True Norwegian Black Metal) stále platí a jeho přítomnost je občas i něco jako záruka kvality. Silné kapely v daném žánru samozřejmě pochází i z jinačích, mnohdy až exotických zemí a v neposlední řadě i z naší domácí kotliny. Přesto všechno se stále k Norsku (možná už jen ze setrvačnosti) vzhlíží jako k epicentru a hlavní líhni poctivých black metalů. Někde na půli cesty stojí duo Saligia z Trondheimu.

 

Kapela debutovala v rámci dlouhohrajících desek albem Sic Transit Gloria Mundi s poměrně chmurným a zároveň tuctově úsměvným obalem. Do alba ukryla náplň, která je od prvního momentu zlá a nekompromisní. Zprvu celkem fajn klepec, jenže po čase se člověk přestává soustředit a především orientovat. Cožpak o to, nějaké výplachové desky jsou fajn a za všechny divočiny mohu jmenovat takové Dark Funeral nebo i Marduk, jenže Saligia funguje na jiné bázi než sousedské švédské milice. Zevrubně tak máme před sebou syrovou lehce okultně laděnou nahrávku s tendencí hnát se vysoko. Jenže povrch jí ujíždí pod nohama a dílo se nezmůže na víc, než na o stupínek lepší průměr.

 

 

Za vším hledejte nápady, které se zrovna na téhle desce moc nepodařilo sesbírat a především rozvinout. Víceméně všechny skladby se nesou ve stejném tempu, duchu a celkové kompozici. Pak je tu ještě zvuk, který jinak možná pestřejší průběh zdařile pohřbívá. Jde o to, že bicí lomození je až zbytečně vytažené a takové šustění činelů je o řád silnější než zbytek nástrojů. Nejen že zastírá vcelku zajímavě udělané kytary, ale po nějakém čase začíná být jejich řinčení poněkud protivné. Jak se později ukázalo na následujícím albu, tento prvek se eliminovat do budoucna nepodařilo.

 

Pak tu jsou ty zajímavější věci jako třeba barva vokálu, která není vyloženě mrtvolným předením nějakého zhýralce, ale jakýsi mezičlánek mezi řevem a čistým zpěvem. Slyšet takový projev bez hudebního doprovodu, asi bych nevydržel ani minutu, ale v kombinaci se svižnou blackmetalovou jízdou jde o něco zvláštního. Jak už jsem zmínil o kousek výše, zajímavě se jeví určitě kytary. Jen škoda, že jejich zvuk je dosti jednotvárný a místy zbytečně zastřený. Ovšem v tom zbytku dává dohromady krásné tremolové kudrlinky, které vlastně na black metalu tolik milujeme.

 

Ve výsledku nejde o nic, než o poctivě zahraný black metal, který sice do hlubin nepadá, ale zároveň nemá sílu se vytáhnout dál. Věřím, že živé koncerty musí být o dost zábavnější, neboť tam teprve vyleze všechna ta syrovost a hrubost. Deska ale víc než průměr není. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky