Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sarkom - Exceed in2 Chaos

SarkomExceed in2 Chaos

Victimer20.3.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Adrenalin, blasfemie a nadhled. Sarkom spojují modernu s old schoolem a nedělají si s tím násilí ani hlavu. Přitom Exceed in2 Chaos má obojí.

K uctívání norských rarachů Sarkom jsem měl doposud daleko, ale ledy se hnuly právě s vydáním nového alba Exceed in2 Chaos. Od kapely, která kazí vzduch všem černoprdelníkům už od začátku tisíciletí, teprve pátým v pořadí. Sarkom si tentokrát dali řádně na čas a přestávku mezi Anti-Cosmic Art a novinkou natáhli na osm let. Na otázku, proč jsem Sarkom nedával víc odpovědět neumím, ale zpětně to beru jako chybu. Seděli by mi už jenom tím, že byli vždycky trochu jiní. Čerpali z kořenů, ale tahali do nich dříví z jiných lesů a tvořili kolikrát velmi zajímavé plochy a postupy. A postupně se v tom zlepšovali a profilovali, až dospěli do fáze svého nejrazantnějšího kroku a nazvali ho Exceed in2 Chaos.

 


Sarkom byli vždycky old school, ale rozmanitý. Implementovali do své tvorby různé vlivy a osvěžení, ale přitom nijak nenarušili vrzavý chod staré mašiny. To ozubené kolo se nezadrhlo a dneska navíc jede na nový převod. Aneb tak nějak by se dal vnímat ten jejich hrdě prorostlý kořen z pozice blackové moderny, která ho teď má na povel. Novinka je neutuchající blasfemická honička po starých riffech v novém prostředí. Sarkom zní kolébavě zatuchle, energicky i naprosto současně. Nebojí se spojit staré podzemí s mocným pohlcením aktuálního metalového kurzu. Norové jsou vášniví soustružníci se střízlivým pohledem na věc. Nač se hrabat v relikviích a jen je dokreslovat zvláštními momenty a proměnami. Pojďme tu proměnu udělat kompletní.


Exceed in2 Chaos je exemplární black, který si vyloženě libuje v tom, jak je schopný si brát z jakéhokoliv šuplíku. Umí být groovy, zhoubně majestátný, melodický i war metalový. Sarkom zachovali chladnou hlavu a propojili různé aspekty stylu v jeden energický monolit. Celé dílo netrpí nevyvážeností. Kapela to nakopla a novým albem doslova proudí adrenalin. Ve jménu zkaženosti a agresivně houpavé chůze po ostří. Sarkom to ale mají pod kontrolou. Své disonantní choutky, kousek avantgardy v mardukovském prasopalu, i ty klasické groovy rytmy, které už sotva mohou někoho překvapit. Záleží, jak je s nimi nakládáno. A tady jim Sarkom nastavili velmi výhodné podmínky.


Novinka zní nadupaně a když už člověk nemůže a nemá náladu, stejně po chvíli objeví motiv, který mu předtím zůstal zapovězený. Ano, jsou tu místa, kdy výživná černota lehce opadne a kapela vsadí na experiment, nebo už zkrátka netiskne tak pevně, ale to se časem rozplyne v další várce rafinovanosti. Jo, přesně, Sarkom jsou rafinování vojáci black metalu. Takoví, co si prošli peklem, aby věděli, že zle už bylo a zlo je třeba brát víc s chladnou hlavou. Nebát se ho posunout blíž komerční rutině a přitom z ní právě komerční rutinu neudělat.

 


Exceed in2 Chaos je album, které nenudí. To se zcela příčí jeho vlastnostem. Solit to, posílat prkenné blasfemické topoření do nevěstince, kde je to prostě větší rajc, než solidně nalajnované domácí peklíčko. Támhle u sousedů, tady u těch od vedle. Sarkom to mají na háku a stejně tak to dělají naprosto profesionálně. Ne, tohle není blbý black, tohle je moc dobré představení, jak ho příkladně mučit a ohýbat, a ve finále vůbec nic neztratit z jeho primitivní podstaty. Moderna ano, chlív taky ja wohl. Tenhle chytrý randál prostě můžu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky