Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sarmat - RS-28

SarmatRS-28

Garmfrost28.7.2021
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: phone
VERDIKT: Sarmat stojí na začátku své brutální cesty. Zatím zkouší, co umí, kam ještě můžou vyrazit, ale jejich schopnosti jsou více než dobré. I přes různé mouchy je RS-28 skvělou black/deathovou řezničinou přinášející spousty zuřivé zábavy.

Sarmat lze představit jako nadějnou začínající death/blackovou hordu z Polska, která vyznává zuřivé výjezdy a technickou propracovanost. Místy dosti okatě inspirovanou staršími nahrávkami věhlasných Behemoth, částečně Vader či Infernal War. Mohli bychom s vyjmenováváním pokračovat, protože těch vlivů je v debutové placce RS-28 hodně. Nicméně nutno klukům přiznat nejen zapálení pro věc, ale rovněž muzikantskou zručnost, kterou se jmenovaným veličinám bezmála vyrovnají. Také bych rád zmínil skladatelskou rafinovanost. Tudíž se nestane, že by posluchač uondán známými riffy usnul nudou. Válečnická prvotina RS-28 dokáže strhnout do běsnícího rauše, z něhož se nelze jen tak vymotat.

 

Ústřední trojice je mému postřehu neznámá, dle metalových archívů je ovšem evidentní, že pánové nezahálí a věnují se místnímu undergroundu docela dost. Každopádně bubeníka Krzysztofa Klingbeina, který je v sestavě uvedený pouze coby host, znám jak z koncertu Vader, kde se objevil v živé sestavě, tak z neskutečných Deathspawn, jejichž prvotina Reverendus mi loni šmakovala a doposud mi dělá společnost na cestách i necestách. Tento chlapík tluče jak rapl i precizní rytmistr. Je to právě on, kdo RS-28 nakopává nespoutanou energií a rychlostí.

 

Moje pění ódy na šikovnost by nebylo úplné, kdybych pěl ódu pouze na bicí artilérii (byť je opravdu skvělá). Obzvláště působivé jsou i temnotou nasáklé kytarové party. Oba kytaristé se krásně doplňují tak, že jeden hobluje, druhý ho překrývá vyhrávkami či sólovými výjezdy. Basa plní pouze roli hutnění spodku, což v případě Sarmat zas tak nevadí, alespoň není jejich muzika překombinovaná. V growlerovi mají více než schopného démona. Nebojí se hrubiánských hloubek, řvaní jak na lesy, ani klasicky havraního screemování. Umí rytmicky hučet i pustit své hlasivky z otěží a tahat je v melodických délkách.

 

 

Slabinou je trestuhodně plochá produkce, z níž bolí hlava. Rovněž se mi nelíbí nazvučení šlapáků, které tu a tam zní, lidově řečeno, jak polib mě … Ocenil bych i osobitější a důraznější barvu kytar. Vzhledem k tomu, jak jim to skvěle hraje, si mohli pohlídat, aby jim to i dobře znělo. Jednotlivé stopy jsou výživné a půl hodinky extrému je plně dostačující. Pro příště by také bylo docela fajn, kdyby slavnější krajany nebylo v jejich muzice tolik slyšet. Jako debut je RS-28 dobrý začátek, ale je potřeba se od všeho odpíchnout a najít si vlastní cestu. Schopnosti ani vůle Sarmat zcela evidentně nechybí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky