Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Měřeno optikou roku 2013, jedna z nejlepších stoner rockových formací poslední doby. Velcí hráči provolávající manifest stylu v průběhu devadesátek až na pár světlých výjimek hypnotizuje víko penálu z vnitřní strany nebo bloumá napříč houštinami průměrnosti, kdežto Sasquatch hezkých pár let jednoduše valí. Co víc, na každé další desce dokázali svůj dřevní stoner obohacovat, rozvíjet, pilovat, posouvat stále dál a výš. Trojka nasadila laťku proklatě vysoko. Vlivy raných Soundgarden, Monster Magnet, keenanovské éry Corrosion of Conformity okořeněné špetkou přímočarosti Fu Manchu nebo jejich pozdějšího štěpu Nebula pánové překopali, rozhrabali, rozmíchali s vrchovatým kýblem vynikajících nápadů a přebouchali do tvaru respekt budícího panáčka s velkou tlapou.

O tři roky později jsou očekávání logicky velmi vysoká. Podaří se čtyřce navázat na šňůru lemovanou nenásilným progresem a sílící kvalitou, nebo Yetimu tentokrát podklouzne sněhule?

Popravdě, s novou plackou mám trochu problém. Geniální, vzdušné či progresivní rozhodně nejsou přívlastky, které mi vyvstávají na mysl při poslechu nových songů. Místo nich se dere do popředí sada o poznání méně emotivní a euforická. Sasquatch zůstávají stále jasně identifikovatelní hned na první dobrou, zvuk čtyřky ale namísto pokusů o hledání doposud neobjevených zákoutí pouze pokorně obtahuje šablony z dob rozskřípaného debutu. Ani snahám o kompoziční různorodost se oproti minulosti nedostává mnoho prostoru. Stejně tak hitovou údernost pánové, především v druhé polovině desky, ponechávají trestuhodně svému osudu a počínají neopatrně pokukovat do černé díry průměrnosti. Sasquatch odmítli další vývoj a pouze spokojeně stagnují, jakkoliv jejich počínání vyznívá znovu o třídu zábavněji, nežli produkce drtivé většiny jejich souputníků, čtyřka znamená citelný krok zpět. Nicméně i přese všechny výtky a lamentování se jedná o desku více než nadstandardně zábavnou a příjemně poslouchatelnou nejenom díky slušné porci kvalitních nápadů, ale i na dnešní dobu velmi citlivému přístupu ke zvukové kompresi, kterým pánové dokazují, že dynamicky znějící nahrávka dnes nemusí být jen doménou prog rockerů a vážné hudby.

Náskok získaný na předchozí metě byl tedy trestuhodně promarněn, místo pochvalných ód tentokrát zvedám varovný prst. Zařazení autopilota a uspokojení z dosažených pozic se rovná cestě do pekel. Sasquatch mají na víc, mnohem víc…