Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tvorbu Satanic Warmaster jsem měl zafixovanou jako politickou do nazi polohy hozenou bandu, která mě díky tomu odrazovala. Politiku v muzice nemusím. Po opakovaném poukazování některých kamarádů na nepopíratelnou kvalitu nahrávek kapely, respektive one-man projektu, jsem před pár lety sáhl - teď už si nejsem jistý po které desce - a naznal, že srát na politiku bude to nejlepší. Muzika Satanic Warmaster mě nadchla prakticky hned a od té doby baví pořád. Netvrdím, že desky SW točím do zblbnutí, ani nejsou moje TOP, nicméně pokaždé se jedná o zážitek vpravdě nevšední.

Řadovkami Werwolf každopádně nehýří. Mezi jednotlivými full-lenght deskami vychází Satanic Warmaster tuny EP, splitek atd. Od předpolední dlouhohrající Fimbulwinter k realizaci Aamongandr uteklo osm let. Doslova uteklo. Už tehdy jsem si všiml, že se Werwolf poněkud odklonil od původní tématiky a nahradil ji temnotou, upíry a satanismem, což není originální, ale k blacku patří a ke mně tak nějak taky.

Nevím, jak vy, ale já garážovou produkci některých ze starších nahrávek SW neuctívám a nepostrádám její absenci. Aamongandr sviští ve stylu extrémního a hodně syrového symfonického (čti klávesového) blacku se zvukem, který nemusí starším fans vonět. Já si naopak libuji. Dobré nápady díky tomu lépe vyniknou. Skladby umí zatnout pařáty a nahodit atmosféru. Což hned předvede úvodní Bafomet. Desku otevře výtečnou vichřicí, která v podstatě ve svém drajvu nesleví až do úplného konce. Sviští přes Duke's Ride (...of the Spectral Hooves), která si s krutostí Bafometu v ničem nezadá. Umí i zvolnit, rozhoupat atmosféru a dát prostor klávesám hostujícího Henriho Sorvaliho. Tento virtuóz nahrál klávesy na celou desku a bez debat ji nepřehlédnutelně nakopl. Berserk Death nakládá silnější melodie v jednodušším, až pořád fest rychlém tempu. The Eye of Satan i Darkness… Triumphator mi svým naturelem lehce evokují např. Baptism nebo melodičtější Sargeist. Finský styl atmosféricky surové, kruté a temné melodiky. Závěr desky patří Barbas X Aamon. Ta desku zakončuje valivou a dusnou náladou a je tím možná nejvýraznější a nejsilnější položkou Aamongandr.

Aamongandr se na trhu zjevilo na sklonku roku. V měsíci s nejdelšími nocemi a nejdepresivnější náladou. Pro toto období je podobná hudba nejlepším soundtrackem. Werewolf se pohybuje v poměrně úzkém prostoru. Je si v něm jistý, je v něm dobrý. Nepřekvapí, ale potěší.