Recenze: Savages - Silence Yourself

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

SavagesSilence Yourself

David3.8.2013

Zdroj: FLAC

Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm

VERDIKT: Čtveřice divoženek poskládala kolekci písní, v níž se střetává osudovost Joy Division, rozervanost Bauhaus, nekompromisnost Killing Joke i hypnotizující rytmy Gang Of Four.

1979 / Anglie / Černá / Bílá / Post-punk / Bauhaus / Killing Joke / Joy Division. STŘIH! 2013 / Anglie / Černá / Bílá / Post-punk / Savages.

Tři dekády jakoby neexistovaly. Vzrušující chvíle, kdy svět objevoval mrazivou krásu ostře řezaných výtvorů kapel, které ovlivnily nejednu generaci následovníků, jsou zpět. Savages těží z minulosti. Nepokrytě. Originalitu nečekejte, přesto Silence Yourself uchvátí, uhrane a nepustí.

Proč?

Jednoduchost. Opravdovost. Vášeň. Cit. Postoj.

Přijde vám to povědomé? Ano. Přesně tyto atributy splňovaly všechny rané výtvory post-punkových legend. Atributy, které určují dělicí čáru mezi odpadem a elitou. Atributy, které jsou synonymy Silence Yourself.

Čtveřice divoženek poskládala kolekci písní, v níž se střetává osudovost Joy Division, rozervanost Bauhaus, nekompromisnost Killing Joke i hypnotizující rytmy Gang Of Four. Přesto Savages nesklouzávají od zřetelné inspirace k prachsprostému kopírování. Převážná část dějství se odehrává ve zrychleném tempu, zvolnění přicházejí sporadicky. Narušení kompaktnosti se nekoná. Kvalitativní výkyvy neexistují. Úderné a snadno zapamatovatelné kousky střídají neméně naléhavé, atmosféričtější songy napnuté až k prasknutí především díky hlasu Jenny Beth, jenž má sílu rozeznít zvony a trhat ledy. Ani zbylý trojlístek nezaostává. Savages jsou vyspělé těleso. Přesvědčivé. Sebejisté. Ve svém ranku momentálně postrádající jakoukoliv vážnější konkurenci. Body dolů pouze za zbytečně přehulený zvuk.

Čas ukáže, kam budou směřovat jejich kroky, zdali dokáží ještě posunout již tak vysoko posazenou laťku. Z jejich debutu jsem nicméně nadšen!

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

opište kontrolní kód

Jirka D. / 13.3.14 6:49odpovědět

Souhlas, je to skvělá deska, ke které jsem se dostal až teď, s odstupem času, ale to nehraje roli. Zvuk je bohužel rozsekaný na sra**u, v některých pasážích se to sype jak kontejner na sklo. Jinak ale velmi příjemné překvapení, šikovný holky...