Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sâver - They Came With Sunlight

SâverThey Came With Sunlight

Victimer21.3.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Těžké k překvapení, lehké k uvěření. Sâver umí dát svému post doomovému běsnění dost dužniny na to, abychom zase nepropadli dojmu, že tento styl už dávno strádá. Čest výjimkám, čest Sâver.

Sâver jsou dřevní, přitom groovy, mají něco málo z Cult Of Luna, ale neopisují slovo od slova. Spíš jen sympatizují. Navíc bych si cvičně tipl, že to jsou leváci, protože mají jiný sklon písma a občas hezky sklouznou do ostrého doomového deliria, kdy je víc kalu na játrech, jak vizuální naděje v dalekých pláních těžce dostupné krajiny. Takže tolik k pokusu připodobnit tuhle kapelu k té slavnější. Doom Sâver šlape, stejně jako kvílí a špinavě bortí ostrohranné leporelo, které při prohlížení zezadu lehce šimrá chmýřím.


Od každého trošku. Na mušce je jak ztrouchnivělá chatrč nevábného zjevu a statiky, kde místní ožrala řve přes plot na zbytek dědiny a na mušce je také kus klidu v peřinách na mnohem lepším místě v mnohem lepším domě té stejné vesnice. Sâver jsou možná křupani, ale takoví, co si sednou do hospody a mají přehled o dění a nenádavají na poměry. Poměry je moc neberou, jsou dost chytří na to postarat se sami o sebe. Tolik zase k představení po stránce pocitové.

 

 

Sâver je jinak trojka přátel, kteří se po svém prezentovali v jiných kapelách, aby před dvěma lety slovo dalo slovo a chlapci se jali po svém následovat vlnu bagrujícího doomu. Pokud jsem zmiňoval parametry Sâver ve smyslu jejich pohybu, ukažme si na ně prstem a berme to pěkně postupně. Je to sludge doom - ano, post hardcorové drcení - ano, je to sem tam groovy hradba riffů - ano, je. Na stoner v klidu zapomeň, kameníku, neměls mlátit šutr až do božího rána... Sâver si hrají s tím, jak příkladně nadrtit co je třeba, aby u toho moc nečouhali z davu a přitom si říkali o uznání, protože to jejich borcení má své přesahy. V celkovém pojetí. Nebavíme se o nějakém pochybném nastavení nálady alba. Dře to, aby to hrálo a hraje to, aby se víc smála záda, než ústa k úsměvu stvořená.


Šestka skladeb se umí pěkně vyhřát na sluníčku, má na to dost času. Líbí se mi jakým stylem se kapela vypořádala s tím, jak každou z nich vyvážit a nenechat zabřednout do nikam nevedoucích bažin. Rytmiku tu a tam doprovodí jemně noisující elektronika, kytary pak často brousí samou hranu, aby i ony měly prostor zjemnit a dopřát nám melodické proslunění. Ruchy a atmosférické rezonance pak dokonce dostávají prostor celé jedné skladby (Influx). Odlet je každých šest minut, cena jedné jízdy k nezaplacení.

 


Vokál nabízí také více poloh. Od vzeklého tesaře, kdy mám chvíli pocit jako bych poslouchal dnes už zaniklé Ensorcelor (nebýt těch kolem tančících groovy vsuvek), přes ryze hardcorový řev, který časem trochu zvlhne. Na skutečně tenký led se ale kapela pouští až v začátku Dissolve to Ashes, kdy za pomalého rozjezdu tiše šeptá do ouška sladká slůvka o rozplynutí se v prach. They Came With Sunlight je výpravné album. Dřevařina. Epická, těžká i honosná. Kdo jí přijde na chuť, uzná, že tihle tři boys na to jdou vážně dobře.


Občas se to možná na moment zadrhne, jako by ještě nebylo jasno v tom být víc zamračený a zlý, nebo jen zamračený a nevrlý. Ale v klidu, to se jen při odplivnutí pověsí kus slin na límec a o nic nejde. Límec snese všechno. Navíc, když jde o procházku po venku, žádný kanální vývar pro pokročilé bezdomovce. Sâver nejsou žádná špína, jen se toho nebojí. Pokud na ně narazíte, můžete skvěle pokecat, protože tihle tři mají co říct. I přes to, že jiní toho už o podobných věcech navykládali mraky. Jestli jste ještě úplně nezanevřeli na ingredience výše popsané, doom Sâver určitě doporučím. Má svou hodnotu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky