Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Saxon - Carpe Diem

SaxonCarpe Diem

Sarapis6.4.2022
Zdroj: mp3, youtube
Posloucháno na: PC, mp3 player // AKG K240, Koss the Plug
VERDIKT: Dobře vyzbrojená výprava Saxon.

Jestliže v loňském roce to byli Iron Maiden, kdo se svou deskou Senjutsu mile překvapil vyzrálým a nevtíravým materiálem, tak letos vidím jako adepty na podobně zdařilý kousek Saxon s jejich novinkou Carpe Diem. Byfordova nejnovější křížová výprava nevede přes složitý ani náročný terén, cesta se líně vine rovinami a když se protne s tou či onou osadou, plenění probíhá ve slušném duchu NWOTBHM. Přes pár říznějších máchnutí mečem je to spíše pokojný výlet šlechty, která obhlíží své polnosti a více prolévá dobrou brandy než krev bezvěrců.

 

Heavymetalové kmety stále neopouští síla chopit se kladiva a rozpálit oheň stlačením měchu, aroma tavícího se železa jim zjevně nezhořklo ani ve 44. roce existence kapely. Těžko bilancovat jejich kariéru a neříct něco, co už bylo vysloveno stokrát. Přestože instituce Saxon už nepřitahuje tolik pozornosti jako ve svých nejlepších letech, novodobé desky kapely pořád umí leckoho chytit za límec a škubnout. Nutno říct, že ne vždy to v kapele rezonovalo těmi esenciálními heavymetalovými vibracemi tak jako v posledních dvou dekádách. Závěr může být prostý -  Saxon našli svůj standard, který co tři roky vykopnou z balkonu do davu a mají vystaráno. Něco na tom jistě bude, naštěstí s albem Carpe Diem přichází i určité zvolnění a podobně jako u dříve zmíněných Dickinsonovců důstojné šediny.

 

 

Nahrávky, které snoubí zkušenosti z různých období svých tvůrců pro mě mají zpravidla větší význam než nahrávky, které jakékoli náznaky vrásek tutlají dopovaným elánem, který by například ve světě bulváru nalezl ekvivalent v silikonovo-botoxových karikaturách. Energie je v metalu zásadní a ano, “líná hudba, holý neštěstí”, přesto se dá s citem dosáhnout výsledku, kterému nechybí vnitřní vitalita i bez rizika vyvalit si bok neuváženým sprintem. Produkce alba Carpe Diem se k modernímu pojetí zvuku neotočila zády nijak výrazně, střízlivý přístup lze najít spíš ve skladatelské rovině, kde mám pocit, že Saxon oprášili svou náklonnost k hard rocku, který jim v 90. letech docela slušel, zatímco heavy metal krvácel.

 

Nikoho tedy nepřekvapí, že moje nejoblíbenější kusy z alba nevynikají rychlostí ani razancí. Samozřejmě epický kus Pilgrimage je první na ráně a i když nepokrytě otevírá starou kapitolu Crusader, je to skladba, která je sama o sobě okouzlující. Další z mých favoritů skoupých na tempo je Lady in Gray. První asociace k názvu mě vrátily k albu Rock the Nations a skladbě Northern Lady, ale letošní dáma v šedém má úplně jinou náturu. Narozdíl od dávné polobalady ve stylu Slade je Lady in Gray i díky zapojení kláves zvláštně studená a nepřístupná, a snad i proto jedna z nejlepších. Výborná je rovněž Black is the Night s uvolněným sólem vklíněným doprostřed. A pak tu jsou i rychlejší kusy, které mě baví; především Supernova, která mi v uších zní jakoby vypadla z Halfordovy sólovky, a Living on the Limit, která album svižně zakončuje. Vše mezitím je solidní, slušné, dostačující.

 

Udělali mi radost, tihleti Saxon. Byford pořád ve formě, v kytarách střelný prach a obal, který mi hned připomněl šíleného rytíře ze Svatého grálu od Monty Python. Kombinace, která pobritsku ladí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky