Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Scheitan - Travelling in Ancient Times

ScheitanTravelling in Ancient Times

Victimer8.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Precizní black, jež se pak v kariéře kapely neopakoval.

Vzpomínka na jeden zapomenutý a pro mnohé neškodný black art.

 

Zvráceným průsmykem v čase jsem se přenesl zpět a načerpal nemálo okultních a fantaskních sil v podobě debutového alba švédských mrtvol SCHEITAN. Dávno tomu, co jsem pilně sjížděl tento zanedbaný a nedoceněný opus na MC nosiči pošramocené kvality. Po letech jeho aktivace působí jako temný balzám na pobledlou black metalou duši revírního zbloudilce. A právě do těchto člověkem nedotčených míst produkce SCHEITAN skvěle pasuje. Další (celkem jsou tři) výtvory seskupení netřeba hledat a kazit si iluze, kapela údajně poté směřovala své kroky do vod death n´rollu a onen přerod si nechám navždy unikat. Chci se dále procházet starými koryty či vymletými stezkami, preludovat ústy na list jitrocele a tiše usínat v deštivé noci přikryt jen smrkovím.

 

scheitan


Je to speciální nahrávka. V ní se snoubí vše k temnému umění potřebné. Mnoho lidí nevzpomene, mnoho z nich ba ani netuší, kudy vede nejkratší cesta do útrob země. A SCHEITAN umí býti věrnými průvodci. Leckomu se může zdát nahrávka až příliš obyčejná, snad i průměrná a ničím nevybočující, ale pro mé nastavené mantinely jak má znít black metal, čpí sírou a doutná z mlhoviny, právě tak jak je mému srdci milé. A díky tomuto zvláštnímu spojení s klidným svědomím řadím "Travelling In Ancient Times" mezi úhlavní likvidátory slunce a spokojenosti oněch let. Ano, Enslaved či Emperor jsou výše a dlouhodobá trvanlivost je vystřeluje do nadpozemských dimenzí, ale SCHEITAN je zkrátka sázka na jistotu, která nezklame ani po letech. Nenávist z nich sálá a přirozně se ve tmě objímá s atmosférickým patosem či hrdě vypráví dávné pověsti. Jednoduše přímočarý materiál pojímací vše podstané z černého kovu. Vždyť je přece jedno kolik kilogramů kláves v sobě duch Scheitan nese, kolik dobrého či záhrobního soundu vydal z lůna a ke kolika černokněžníkům se ve svých textech obrací. Netřeba dumat, je to zaručeně podkožní materiál.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky