Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Secrets - Towards the Nightside

SecretsTowards the Nightside

Garmfrost21.3.2024
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Spolu s Towards the Nightside se vydáme pohanskými sny, spatříme maškarádu chaosu, uvidíme krvácející černou svátost a necháme se vtáhnout do proudů černého inferna.

Projektů, za kterými stojí šílený Swartadauþuz, je opravdu hodně. Jeho počiny mají specifické body, díky kterým je jasné, o co se jedná. Bekëth Nexëhmu od Mystik či Muvitium hravě odlišíte. Máte zde ambientní projekty Klävitt, Klävitt… Skogen Evight Eka, podivný Summum a ještě zvláštnější Svartrit. Nebojí se ani death metalu či funeralu. Líbili se mi Ars Hmu, ve kterých spojil své síly s Esotericou (Chaos Moon, Guðveiki) a pěvcem oplývajícím výtečným krkavčákem Likpredikarenem. V dalším fenomenálním projektu Greve nechal Juhose, aby mu album nabubnoval. Proč jsem zmínil všechny tyto muzikanty? Právě je a kytaristu Sortilege oslovil znovu, aby nahráli album pro zbrusu nový projekt Secrets, který bych stylově přirovnal k dalšímu výbornému projektu Trolldom.

 

Esoterica se na Towards the Nightside zhostil klávesových nástrojů. Ty jsou tentokrát nejmocnější a nejvýrazněji z celé desky doslova vyčnívají. Na klávesy hrají i sám Swartadauþuz a Sortilege. Kdo se bojí šílené přeplácanosti a má obavy z nedostatku kytar, může se uklidnit. Kytarové nástroje nejsou dominantní, nicméně díky pečlivě ošetřené produkci je vše do detailu krásně slyšet. Milovníci baskytar nechť si utřou zpocené čelo, i basa je srozumitelná. Dokonce bych si troufl tvrdit, že spolu s bicí kanonádou je basa dominantní položkou nahrávky.

 

Jak už jsem zmínil, za mikrofonem nalezneme Likpredikarena, jenž stojí i za textovou částí. Já jeho hlas zbožňuju a k Swartadauþuzovu rukopisu jednoznačně sedí. Jeho prostorový projev je řádně narašplený. Je zlý a nemilosrdný a neskutečně atmosférický. Celé syntezátorové tortuře Towards the Nightside jeho pěvecké kejkle vévodí. Mezi inspiračními zdroji jsem schválně vynechal Emperor či Dimmu Borgir v éře Spiritual Black Dimensions. To uslyší i hluchý a nemá cenu se tím nějak výrazněji zaobírat. Swartadauþuz je schopný tvůrce, zdroje bere a nechává být. Tohle je black metal. S deskou Towards the Nightside se vydáme za pohanskými sny, spatříme maškarádu chaosu, uvidíme krvácející černou svátost a necháme se vtáhnout do proudů černého inferna.

 

 

Album je protkané neklidnými dark ambient evokujícími vstupy, nicméně infernální energii, spádu a gradaci nikterak nestojí v cestě. Secrets jsou na scéně tajemným zjevem sledujícím hudební cesty a vize nevšedních umělců. Do metalového mainstreamu Towards the Nightside beze sporu nezamíří, byť svými kvalitami a přednostmi předčí nejednu legendární nahrávku. A je to tak zřejmě dobře. Swartadauþuz je svobodným bláznem, který vše dělá po svém. Těším se na další díla, pod kterými bude tento pán podepsán…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 21.3.24 11:35odpovědět

Jo jo, taky hlásím vtaženo.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky