Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sekeromlat - Drápy a tesáky

SekeromlatDrápy a tesáky

Bhut6.7.2022
Zdroj: MC
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DRM 700, Grundig Box 660a
VERDIKT: Přímočarý a zlý black metal s jasnou vizí nihilismu a oslavy ďábla. Pravěký kult Satana. Eduard Štorch by měl jistě radost.

Svět black metalu je pestrý, ale každý milovník žánru se stejně rád navrátí k úplné prapodstatě, která tkví v agresi a maniakálnosti. Pravěkou stopu odhalila i pražská formace Sekeromlat, která už svůj postoj dobře představila na svém prvním EP v roce 2019. V roce nynějším se jejich primitivní, avšak náležitě účinný nástroj opět hlásí k dílu. Pojem sekeromlat totiž můžeme hledat v dávném pravěku, kde šlo o pracovní nástroj, který v případě potřeby šlo využít i k útočným účelům. Stejným způsobem lze zacházet i s Drápy a tesáky, což je titul jejich první velké nahrávky.

 

Píšu sice velká nahrávka, ale faktem je, že celková délka alba činí necelou půlhodinku. To může někomu připadat příliš málo, obzvláště když započteme faktor dělící materiál na 11 skladeb plus intro. Jiný se přikloní k tomu, že je délka dostatečná, adekvátní a plně vyhovující. Já bych tam osobně ještě tak deset minut ocenil, ale se stávající porcí vlastně nemám problém a rozhodně nemůžu říct, že by mi tam něco chybělo.

 

 

Zmíněné střípky mohou jednoduše vyjevit obraz, který již mnozí jistě tuší. Black metal v podání téhle tlupy má přímočarou a silně ofenzivní taktiku. Není čas na volnější drnkání, není část hrát si s poštovními odkazy, nastává zlořád dávného kultu. Masitá stěna lomozících nástrojů ukrajuje z komfortní oblasti všech jedinců v doslechové vzdálenosti. Hrubá tryzna tupě uštědřuje bezhlavě mířené rány, by tělo posluchačovo cítilo se jako spráskaný pes, kterému nezbývá než vytasit tesáky a s příslibem rozlámaných nehtů skočit po krku nejbližšímu věřiteli v učení evangelií podle Říma. Útok biblických rozměrů klade důraz na rychlost před atmosférou a úsečnost před rozmáchlým budováním kýženého sdělení. Jinými slovy, tenhle black metal stojí hodně na svižné hře a takřka se dotýká raw bestiálních výrazů, protože v té hysterii spatřuje smysl. Zde klasicky platí, že když zavřete hejno much do nádoby a budete naslouchat jejich nervnímu bzukotu, dosáhnete stejné nirvany jako u kytarových včelínů.

 

Možná vám koutek cukl radostí, možná posměchem a možná i povzdechem, ale vše je potřeba si samostatně osahat. Já nemám se Sekeromlat problém, líbí se mi ta živočišná jiskra a prosté doznání, že v rychlosti úderu je pravá síla. Blesk rovněž doprovází mohutný hrom, což je pokus o příměr k jednoduché rovině, že zářivý okamžik zvedající pozornost a vytvářející zachvění těla ještě umocňuje nemalý doprovod. Sekeromlat je blackmetalovou bouří, nezkrotným živlem a těžko změřitelným bodem. Kurz je jasný, průběh cesty rovněž, otázkou tak zůstává, zda ta bohapustá (doslova!) spoušť zanechává ve vaší hlavě pocit úžasu nebo jen prostý zásek zkušenosti.

 

 

Ono to s těmi Drápy a tesáky je vlastně úplně jednoduché. Buďto zcela odevzdaně naskočíte na vlnu syrového black metalu, který vám bez skrytých jinotajů napřímo servírují, nebo budete neustále šťourat v jednotlivých úsecích nahrávky a dožadovat se barvitějších esencí, budování gradujících ploch, okázalejších riffů a dalších prvků, které by učinily z nahrávky barokní stavbu, oproti nabízené pravěké chýši. Nebudu říkat, zda je to špatně, ale pokusím se poradit. Tedy poradit člověku, který se hodlá albu věnovat. Ono se vlastně stačí odrazit od textů, které jsou plné hněvu vůči lidstvu, a ještě více vůči křesťanskému lidstvu. Hemží se to tam satanismy, různými poctami vůči přírodě a jedovatými slinami v nejklasičtější, navztekané lidské animálnosti. Můžeme to shrnout slovem primitivní, čímž se navracíme do pravěku a k prostému faktu, že nejde o ódu na renesanční sloh, století páry a jiné záležitosti hodné hlubšího vědění. Stručně a jasně – přímočarý zlý black metal s jasnou vizí nihilismu a oslavy ďábla. Pravěký kult Satana. Eduard Štorch by měl jistě radost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ho! / 11.7.22 19:24odpovědět

Výborný!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky