Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Serj Tankian - Elect the Dead

Serj TankianElect the Dead

Jirka D.9.9.2010
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Panasonic SL-SX428 / Sennheiser HD202
VERDIKT: Politická a sociálně-kriticky laděná deska, která se snaží poslouchatelným způsobem upozornit na bordel, který je všude kolem nás. Nutno přiznat, že se jí to místy daří celkem obstojně.

Ani nevím proč, ale po dlouhé době jsem z archívu vyhrabal první desku ze sólové dráhy Serje Tankiana, kterého všichni znáte coby frontmana kapely System Of A Down. To, že k ní napíšu recenzi, byla myšlenka až druhá a je v ní asi potřeba připravit si živnou půdu na nadcházející, v pořadí druhé (studiové) album; zrekapitulovat a zhodnotit starší materiál a udělat si jasno v souvislostech.

 

Když začal S.O.A.D. vypouštět svoje ranné počiny – System of a down a Toxicity – spoustě lidem se všechno otočilo naruby a postavilo na hlavu. Najednou se k nim dostala muzika zásadně jiná, zajímavá a neotřelá a Serj Tankian na tom měl nemalý podíl. Postupem času se vody opět vrátily do svých stálých břehů, z pořádného prvotního průvanu se stal lehký větřík a po posledním CD kapely přestalo foukat docela. V té době prosákly první informace, že v kapele není něco v pořádku a tak bylo otázkou času, kdy se něco semele. A semlelo se – Serj Tankian se rozhodl světu ukázat, že zvládne dělat kvalitní muziku sám a od S.O.A.D. se dost zásadně distancoval.

 

23. února roku 2007 vychází Elect The Dead a oči všech fanoušků S.O.A.D. jsou jako magnetem přitáhnuty k ní. Ono vlastně není divu, při vyslovení jména kapely se jako první vždy vybavila charismatická osobnost Tankianova, a to on určitě věděl a taky toho následně dokázal využít. Budiž mu přáno. Odkaz Systémů vzal si s sebou rovněž a tak lze při poslechu Elect The Dead najít hromadu společných postupů a kompozic, ale tomu se asi divit nelze, obviňování z „vyloupení“ kapely není na pořadu dne vůbec, spíš to beru jako takové pokračovaní v rozdělané práci. Množství hostujících muzikantů (i když si Serj spoustu partů odehrál sám) navíc obohatilo celý zvukový projev o další rozměr a tak na albu lze zaslechnout například piano, violu nebo i violoncello. Celkové vyznění desky se dá označit jedním slovem – naléhavost. Hned na začátku je potřeba si uvědomit, že svět, ve kterém žijeme, je místo skrz na skrz prohnilé, špatné a zkorumpované mocí a bohatstvím. Peníze jsou hybnou silou všeho a nikdo s tím nic nedělá. Teda až na Serje Tankiana, který o tom zpívá (a mimochodem taky básní, točí, skládá muzikál,…). Z toho ona naléhavost – je potřeba si tenhle stav věcí (prostřednictvím jeho písní) uvědomit a začít s tím něco dělat. Něco ve stylu Strážné věže a Probuďte se! Apoštol Serj přináší nejen tohle závažné poznání, ale zároveň dává i naději, že může být lépe (například Sky Is Over). Je potřeba začít něco dělat a stát se osobností, nikoliv být loutkou chycenou v osidlech systému.

 

... ptám se sám sebe, jestli je všechno, co jsem zatím napsal, myšleno vážně, nebo je to prachsprostá ironie. Musím se sám sobě smát, ale přesně takový mám pocit z téhle desky. Myslí to Serj Tankian upřímně a nebo jde o byznys, který se velice dobře prodává? Na jednu stranu jdou o něm zvěsti, že nesleduje televizi, neposlouchá rádio, je vegetarián (přiznám se, neobědval jsem s ním), vystupuje proti válce a „americké demokracii“, na druhou stranu mu tohle všechno dost vynáší a tak proč by to nedělal? Já ho nikdy neviděl ani s ním nemluvil, takže konečný verdikt nechávám na jiných. Staré okřídlené F**k the system zde ale platí v plném znění, ale nebýt toho systému, nebyl by tu ani Tankian.

 

Na desce Elect The Dead lze najít tři druhy skladeb: hitovky typu Empty Walls nebo Sky Is Over, které vám budou znít v uších hodně dlouho a díky snadnému, podbízivému refrénu si je budete pozpěvovat celý den. Potom písně průměrné, příliš nevýrazné, kterých je většina. A pak vyložené propadáky, vycpávky, které mě absolutně nechytly a které zaujmou vaši pozornost, ale úplně jinak, než jak by bylo záhodno (pro mě překvapivě The Unthinking Majority, Prise The Lord And Pass The Ammunition a vlastně i poslední, titulní Elect The Dead). Vzato kolem a kolem, jedná se o průměrné, řekl bych až komerční album, na které vás neoslní precizní hra jednotlivých nástrojů ani skvělé nápady a jehož hlavním posláním bylo vydělat peňauze. Celkové vyznění zachraňuje sám Tankian a jeho zpěv, který mám od dob S.O.A.D. hodně rád a pak několik málo hitovek, sice laciných, ale o to snáze poslouchatelných. U takové desky si jeden odpočne…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky