|
|
||||||||||
Serj Tankian se po předchozím experimentu, kterým popustil uzdu své hudební fantasii a především upustil páru z kotle dlouho zadržované kreativity sahající nad rámec System Of A Down, navrací do konvečních vod svého tradičního projevu. Zachovává si svoje ekologicko-ekonomicko-politické levičáctví a prostřednictvím přiměřeně zaranžovaných rockových písniček je fanouškům předkládá na albu nazvaném Harakiri.
Harakiri (správně ovšem Seppuku) je japonská rituální sebevražda, mimo jiné součást samurajského kodexu bušidó, cesty válečníka. Byla výsadou společenské elity, samurajů, a příznivci čaje jistě budou vědět, že touto smrtí zemřel i guru japonského čajového obřadu Sen no Rikjú, když se znelíbil tehdejšímu vládci Japonska Hidejošimu a dvacátého pátého dne druhého měsíce Tenšó (1591) mu byl doručen vládcův příkaz k důstojnému odchodu z tohoto světa.
Dějiny Japonska jsou jistě zajímavé a kéž by se něco podobného dalo říct o Tankianově novince. Její poslech totiž nepřináší zhola nic nového, kompoziční rozháranost je do uší bijící, skladby jsou většinou unylé a bez energie, malátně přešlapující na hranici mezi nezajímavou nudou a křečovitou snahou vymanit se z historických stigmat, která by v tomto případě byla vysvobozením, byť pouze opakujícím zaběhlá pravidla. Nezajímavost ztělesněná skladbami „Reality TV“, „Ching chime“, či „Cornucopia“ (která se čertvíproč ocitla na prvním místě desky) vzbuzuje hamletovská dilemata „doposlouchat či nedoposlouchat“ tuhle nahrávku až do konce, a pokud tu o něco běží, tak o trpělivost vydržet. Některým písním je nutno přiznat jakousi snahu o přímočařejší vyznění, ať už druhá „Figure it out“ nebo šestá „Occupied tears“ jsou věci, které ve své první polovině fungují jednoduše a elegantně, nebýt podivných experimentálních vsuvek v druhých částech, které rozbíjí soudržnou, byť nenápaditou kompozici a lepí ji dohromady v podivně barevný celek, ze kterého je sice cítit snaha uniknout jednoduchým schématům, ale výsledek se zamotává do svých vlastních nástrah a padá na dlažbu bradou napřed.
A tak je nutno hledat celkem paradoxně u skladeb neortodoxních. Taková „Deafening silence“ s přehledem sedí na mém piedestalu celé nahrávky a to i přes to, že v ní je v míře nemalé využita elektronika a akustická kytara společně s ženským hlasem ve vokálním duetu zavání těžkou kýčovitostí (pokud to není druhá linka nazpívaná Tankianem, u něj člověk nikdy neví). Jenže tahle skladba má jako jedna z mála na albu jasný směr od začátku do konce, kromě aranžérské hravosti se vyhýbá zbytečným složitostem, jejichž kostrbatost táhne tuhle desku ke dnu jako koule na noze. Průměru nahrávky se rovněž vymykají poslední dvě skladby, které jsou asi tím nejrychlejším, co se tu objevuje, a nebudeme daleko od pravdy, když zapátráme u duchů SOAD. První zmíněná „Uneducated Democracy“ si ještě nese znamení pokusů a následných omylů, které ze slušně rytmicky fungující skladby dělají podivní slepenec nejasných kvalit, ale druhá a poslední na albu „Weave On“ už je pouze a jenom jednoduchá, tisíckrát ohraná záležitost, která na tomto silně unylém albu působí výborně svěže.
Jako celek je Harakiri deskou slabou a nezáživnou. Kompoziční snažení je toporné, časté opakování motivů a celých částí skladby zbytečně natahuje a kdybych neznal předchozí Tankianovu práci, nabyl bych dojmu, že jde o mladou kapelu, která se ještě učí lepit skládačku rockové písně do přijatelné podoby. Albu až na pár výjimek chybí energie a silné momenty; o celých silných skladbách tu dnes nemůže být řeč.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Radek Martínek / 9.12.12 15:33odpovědět
Upřímně mi z těch odpadlíků od SOAD znělo v uších asi nejvíce Scars On Broadway - They Say, což mě bere dodnes. U Tankiana mě baví jeho spolupráce s Viza a Serart.
Jirka D. / 9.12.12 12:31odpovědět
Opravdu se těším, až Serj udělá dobrou desku, s velkou chutí o tom napíšu, koupím si CDčko a postavím si ho vedle těch od SOAD. Zatím bohužel...
Lyriel / 8.12.12 18:43odpovědět
Serj měl vždycky úžasný hlas, ale Harakiri je opravdu zklamání ...
David Kasík / 8.12.12 13:15odpovědět
Sólová dráha Serje Tankiana mě od počátku nechává vesměs chladným, žádný z jeho dosavadních výplodů nedisponuje ani zdaleka takovou kvalitou, jakou se mohou chlubit ty "nejhorší" záležitosti z dílny SOAD. Nové album navíc vnímám jako výrazný a naprosto zbytečný krok zpět. Kafe z desetkrát zalitého lógru bude taky chutnat hnusně, i kdyby ho na začátku umlel třeba samotný Marek Vašut.
Label:Serjical Strike / Reprise
Vydáno:Červenec 2012
Žánr:alternative rock / metal
Serj Tankian - all instruments, vocal
guests:
Dan Monti - guitar
Mario Pagliarulo - bass
Troy Zeigler - drums
1. Cornucopia
2. Figure It Out
3. Ching Chime
4. Butterfly
5. Harakiri
6. Occupied Tears
7. Deafening Silence
8. Forget Me Knot
9. Reality TV
10. Uneducated Democracy
11. Weave On
Serj Tankian
Elect the Dead
Serj Tankian
Imperfect Harmonies
Virus
Memento Collider
Geoff Tate´s Queensrÿche
Frequency Unknown
Bigelf
Into The Maelstrom
Animé
Dead Trams
Nattehimmel
Mourningstar
Forgotten Silence
La Grande Bouffe
The Cult
Choice Of Weapon
Pergamen
Crudus Amurea
Thy Catafalque
Naiv
21. září se v plzeňském klubu Parlament odehraje společný koncert německých Infestus a domácích Mallephyr. Zahraniční hosté přivezou svou novou desku ...
9.9.2024Poslední nahrávka Skylor od Dying Passion doputovala do černých oběžných drážek. Detaily ohledně edice vydané pod patronací Magick Disk Musick čtěte n...
8.9.2024Norští pochmurní deathers Shaamiroth vydají 31. října u W.T.C. Productions své třetí album Devildom.
6.9.2024Nová deska Drom je právě k prodeji na oranžovém LP například na kapelním mailu nebo skrze portál bandcamp. Z alba nazvaného Pustina můžete tamtéž slyš...
6.9.2024Polyho projekt Poly Noir zveřejnil další ze série videoklipů, aktuálně ke skladbě Padá hvězda. Ke shlédnutí na youtube.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.