Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shaarimoth - Devildom

ShaarimothDevildom

Garmfrost30.10.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Devildom je nahrávkou jasně death metalovou, atmosférickou, temnou a obskurní...

Norští Shaarimoth jsou na scéně zajímavým příspěvkem nikoliv jejím tahounem. Určitě ne pro nedostatek zajímavých nápadů, ale pro minimální aktivitu. Přičemž obě předchozí desky Current 11 a hlavně Temple of the Adversarial Fire jsou lahůdkovými záležitostmi. Current 11 vyšlo takřka před dvěma dekádami a druhá jmenovaná o dvanáct let později. Dá se tedy říct, že aktuální Devildom, vycházející po sedmi letech, přichází takřka v rychlém sledu. Nezapomeňme na zajímavé splitko SamaelLilith: A Conjunction of the Fireborn, které spatřilo světlo světa před třemi lety. Shaarimoth produkují velice pochmurný a obskurní death metal, s tím, že s novou nahrávkou se obloukem krapet vrací k debutu a nechávají bez povšimnutí temný odlesk prostředního díla. Pro zajímavost mrkněme na sestavu, kde mimo jiné nalezneme koncertního bubeníka Arkhon Infaustus či Thy Darkened Shade a Semjazu rovněž z Thy Darkened Shade.

 

Pod štítem World Terror Committee je Shaarimoth zřejmě dobře, a tak i Devildom vychází pod jejich značkou. Co tedy čekat od nového alba těchto démonů? Devildom je sbírkou technického death metalu s atmosférou černou jak udavačovo svědomí. Frenetické výbuchy explodují v ohnivém reji děsivých rituálů. Nová tvář Shaarimoth, jak jsem zmínil, je více klasickým deathem než předchozí deska, avšak méně než debut. Recenze zmiňují mix starých Morbid Angel, Absu, Nile nebo Behemoth. Já tvrdím, že ani náhodou. Když, tak možná trochu dotek produkce Nile. Shaarimoth v sobě nezapřou black metalové podhoubí. Lyricky je Devildom dílem okultním, satanistické či temně duchovní. Devildom nabízí ďáblovu realitu. Je všude kolem. Můžete se ponořit do extáze, spatřit neviděné, mystické, ale také vaše vlastní duchovní já. Náladě skladeb je přišita na míru rytmika. V tomhle bych možná spatřoval náznaky bicího šílenství jistého Peta Sandovala.

 

V rytmice kytarových linek si všímám Semjazova vlivu, byť ten zde hraje na baskytaru. Slyším jeho zvláštně položený rukopis, kdy je kytarová hra založena na technice a pečlivých detailech či souhry tónů, jaké vnímáme i v klasické hře. Kytary s basou jsou položeny do hloubek. Do hoblování vtékají podivínské vyhrávky a výstřelky. Nálada alba je temná a tvrdá, ale díky teatrálním vstupům je Devildom extravagantním počinem. Kapitolou samou o sobě jsou samozřejmě vokály Rune Andreassena, který growluje, křičí a bláznivě kvílí. Ostatně, v tomhle se v táboře Shaarimoth nic nezměnilo. Tak ho známe a přesně tohle očekáváme.

 

Produkce alba je ostrá jak bič a zároveň špinavá jak peklo samo. Líbí se mi vzácná vyváženost šikovné zvukařiny a přirozeného chaosu. Přemýšlím, jestli podobně vychválit čelní obálku nebo se ušklíbnout. Barevně je zajímavá, logo s názvem alba vypadají hodně dobře. I podklad pro hlavní obrázek. Na něm spatřujeme ďábla a tady mi nápad připadne klišoidní a zbytečně okatý. Čekal bych od umělců typu Shaarimoth více nejasných kontur, náznaků a jinotajů a ne čerta na obrázku.

 

 

Naštěstí je pro mě hlavní hudební obsah a ten je lahůdkový. Obal je pro mě výzvou, zda na takový chci koukat z vinylu či CD. Bude mi stačit digitální formát? Shaarimoth je kapelou jasně death metalovou, ale atmosférickou, temnou a obskurní. Fandové rubanic zřejmě Devildom plně nevychutnají a je možné, že ho více ocení příznivci black metalu, ale to je fuk. Shaarimoth přichází s novým dílem, které se moc pěkně poslouchá a nabízí vícero vrstev. Proto se jen tak neoposlouchá…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky