Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shadow of Intent - Melancholy

Shadow of IntentMelancholy

Ruadek15.11.2019
Zdroj: Flac
Posloucháno na: Fiio X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Slušná porce core nátěru v těsném kabátku, ze kterého už bylo třeba trochu povylézt a rozhlédnout se po dalších vlivech.

V deathcoru jsou mým uším přístupné pouze 3 polohy. Může to být technická onanie blízká tomu, o co se deathcore neustále otírá, tedy djent (Ring of Saturn).  Je to ale zároveň i poloha protichůdná, spíše blízká metalcoreovým mlátičkám s příměsí toho hrubého technického zla, které je sem ještě řadí (Make Them Suffer). No anebo to může být něco, o co se snaží neméně početný zástup chrličů, symfonicky pojaté zlo. O to se například snažili s klesajícím stupněm kvality Winds of Plague, ale jejich sborové popěvky a příliš mnoho medíku to trochu zabilo. Proti mládencům z Shadow Of Intent můžete namítat lecos, dle mého ale pojali svůj symfo přístup k deathcorovým postupům dost zajímavě. Tak pojďme na chvíli protočit mařeny.

 

 

Shadow Of Intent jsou mlátičkou kluků, kterým je v průměru 25 let. No doprdele, řeknu si, když slyším to, co produkují. Tohle je poměrně slušná produkce, hodně dobře zmáknuté aranže a už čtvrtá studiovka. Nejvíc to zní jako deathcoroví Dimmu Borgir spojení s výlety do zkušebny Soilwork. Fakt. Za ty Nory může nová Benova hlasová poloha, kdy opravdu zní jako Shagrath a za ty Švédy prostě to, že on to dává i v polohách podobných Stridovi. Což jsem občasně nevěřil svým uším, ale tak to prostě je. Neberu to ve zlém, je to jistý způsob projevu, kterým obohatili už tak pestré hudební univerzum, jaké budují už čtvrtou deskou. Mimochodem jejich řvoucí host Trevor Strnad tady vůbec nemusel být, protože jako host na třetí skladbě nepředvádí nic objevného.  Spíše mi to u něj přijde, že jako kamarád dorazil na pivko do studia, a když už tam byl, tak si tam pár těch partů nandal.

 

Z jejich muziky je cítit hodně zajímavý odér, symfo pasáže mají nějaký smysl a nejsou přeplácané. Že má orchestrační složka logiku a je dobře vedena, to se vlastně není až tak co divit. Stojí za tím totiž Francesco Ferrini z Fleshgod Apocalypse (i když už mi zrovna jejich muzika přijde někdy až moc přepálená a až moc divadlo, symfo pasáže za to stojí a vždy stály). Jejich symfoničnost není za každou cenu, není to spletitý propletenec patosu nebo nepřehledného, složitého dojmu.

 

Stále je to ale především o kytarách a hrubé práci. Taková Embracing Nocturnal Damnation to vyloží všechno už v první minutě, vokály se mění, okolo druhé minuty už se to sype do všech stran. Uctívači starších desek mohou brblat o menší intenzitě, menším procentu nasypaných pasáží (ale jo, Reclaimer nandával opravdu o dost víc). Já v tom moc problém nevidím, kluci se pohnuli trochu jinam, prohloubili to. Jsou melodičtější, přitom z plynu až tak neubrali. Rozhodně ne až tak, jako to předvádí mnoho z kapel okolo nich.

 

 

Pokud chcete zajímavou alternativu k blackové produkci, rádi byste to ale trochu jinak, sáhněte po této fošně. Je to černý kov na jiných základech. Mnoho překvapujících prvků a mladická energie. Není to dokonalé, mnohdy zbytečně moc líbivé, motivy se mají tendenci opakovat. Ale má to vývoj, ti kluci ze svého stylu chtějí ven, je to z nich cítit na sto honů. Co třeba taková instrumentálka The Dreaded Mystic Abyss? Na ploše deseti minut to rozjíždějí v úchvatném stylu (nemohu si pomoci, ale připomenuli mi nejednu tech-deathovou mlátičku včetně starých Nocturnus).

 

 

Že to může na další desce dopadnout blbě anebo naopak moc dobře, to je asi jasný. Buď se utopí v přemíře symfoniky s potřebou všem dokázat svou nadčasovost (což se přesně v jejich věku stává), nebo to neposerou, zůstanou při zemi a svou muziku vypilují a ještě více prohloubí. Instrumentální dovednosti jim nechybí, odvaha taky ne. Tahle aktuální produkce je ale vážně dobrá, jisté podbízivosti některých motivů a refrénů se zase až tak nebráním, beru to jako záchytné body v mnohdy nepřehledné core vichřici. Z té už ale opravdu kluci vyrůstají doslova před očima. Jejich jméno už má na scéně dost zvuk, ovlivňují ovlivnitelné. Kým ovlivněni se stanou naopak oni, na to si budeme muset počkat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky