Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shroud of the Heretic - Unorthodox Equilibrium

Shroud of the HereticUnorthodox Equilibrium

Garmfrost1.9.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sencor SFP 6260, Audio-Technica CK S50
VERDIKT: Důležité je důkladné vnoření se do hlubin astrálního universa, kde zářící jest šedo šedé a hlasité zamlklým pšššt...

Spojit death s doomem v bahnitém stylu není žádnou novinkou, která by oslnila odpornost chtivé publikum. Nejedná se sice o hlavní proud metalového směřování, potažmo deathmetalového, nicméně skutečně zajímavých a podnětných smeček zase tolik v současnosti není. Loni jsem zaregistroval zajímavé, ale ničím výjimečné album „Revelations in Alchemy“ amerických kacířů Shroud of the Heretic. Obnášelo špinavý, ale více klasičtější death. Přiznávám, že jsem na ně pod náporem lepších lehce zapomněl. Jak je tedy možné, že pouhý rok stačil na to, aby se skupina takto pochlapila? Připadne mi, že kapela se naštvala na malý zájem o debut a onen vztek, potlačovaný do největší odpornosti, narvali do druhého alba. Ústřední trio z Portlandu zůstalo beze změny, takže opravdu udiveně krčím obočí a zvedám palec.

 

Kluci šikovně spojili obskurní a morbidní death s valivým doomem v dokonalé symbióze plné dusivé atmosféry bez náznaku lidství. Je mi víc než sympatické, že na desce neslyším ani náznak citací dávno minulých milníků. I když se to nezdá, tak „Unorthodox Equillibrium“ je prakticky moderní nebo lépe řečeno současný metal. Pro svoji hnusnou představu o smrti nepotřebují cestovat časem do přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy bylo podobným spolkům dobře a dařilo se jim. Vzpomeňme na Blaspherion nebo Miasma. Shroud of the Heretic se inspirováni podobnými zvrhlostmi odpíchli od bahna, aby do ještě většího močálu zapadli. Zde zpozorní fans Ævangelist. Ambient, který můžeme na UE slyšet, je spíše citového charakteru, než abychom mohli říct - hle, ambient styl! Takto při důkladném ponoření dýchne do vašeho zmrzlého srdce puch ambientových postupů, tedy volné plochy kdesi pod povrchem, pro zběžné ucho neslyšitelné. Nedočkavý posluchač, milující změnu a obávající se monotónního vlnění, může zůstat klidný. Shroud of the Heretic jsou na hony vzdáleni opakování. Je s podivem, že vzhledem k mnou popsanému stylu je hudba zde zaplněna melodiemi, harmoniemi či místy disharmoniemi. Nudit se určitě nebudete. Zůstanete v hlubinách esoterického zadoomání, občas propadnete ještě hlouběji do propasti astrálního universa, abyste pak z něho byli doslova vyvrhnuti proudem vulkánu.

 

 

Album je rozděleno do pouhých čtyř skladeb, které v cca desetiminutové stopáži zastraší nepřipraveného. Jak jsem už ale předeslal, skladby jsou pestré a poutavé. Dokonce i extrémně hluboký growl nese stopy melodií a intonační srozumitelnosti. V rámci žánru samozřejmě. Zmínil-li jsem moderní sound, nebojte se čisté produkce nebo podobných srandiček. Nahrávku zdobí odporný kabát mrtvého bezdomovce, ovšem čitelného charakteru. Jsem opravdu zvědavý, jakou odezvu bude mít „Unorthodox Equillibrium“ v rámci scény. Milovníci pomalejšího, chorobného deathu, můžou ocenit přednosti díla, na druhou stranu klasičtěji vzdělaní deathers si odplivnou nad valivostí, nedostatkem klepaček a technických fines. Tohle album je zkrátka více o atmosféře než brutálních vyhrávkách.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Milan "Bhut" Snopek / 2.9.15 8:48odpovědět

Záživný materiál, který jednoduše baví. Leporelo zla!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky