Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
sin-dick-8 - Looking Back

sin-dick-8Looking Back

Jirka D.23.10.2011
Zdroj: CD (# IFA 010)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Deskou Lookign back se kapela v roce 2009 prezentovala slušně zvládnutým českým nu metalem / HC a jsem přesvědčen, že se najde spousta těch, kterým toto bude stačit.

Po nějakém čase se opět navracím do české scény a výlet to bude nejen zeměpisný, ale rovněž historický, neb dnešního dne probírané album bylo vydané u IFA records už v roce 2009. Dokonce prý existuje i první edice této desky vydaná ještě o rok dříve samotnou kapelou, ale nebudu předstírat, že jsem v té době něco takového zachytil. Album Looking back se ke mně dostalo teprve nedávno a tak by možná byla škoda nezmínit se vůbec, zvlášť když kapela Sin-Dick-8 právě pracuje na novém materiálu.

 

Když bychom se na tuto partu podívali trochu obšírněji a hledali souvislosti, dostaneme se do Spojených Států druhé poloviny devadesátých let a doby nu metalového boomu, který do té naší kotliny dorazil až mnohem později, řekl bych, že s minimálně pětiletým zpožděním. A tak zatímco Korn už pátrají v naprosto jiných vodách, Slipknot se ustalují v přijatelném thrash metalu, Mudvayne jedou příjemnou populárně-naučnou cestou a Deftones jako jedni z prvních už na přelomu milénia posunují svou hudbu do úplně jiných rozměrů, některé české kapely jakoby se zabydlely v oné fúzi nu metalu a hardcoru, přímo si v ní libovali a bez ohledu na svět hrnou svou produkci stále vpřed. Na druhou stranu jsem tuto scénu (a to i tu českou) svého času hodně poslouchal a tak by se mohlo soudit, že pro podobné spolky budu mít slabost. Nebudu. Není tomu tak – jednak mám podstatně raději zahraniční originály a druhak se už na některé věci dívám mírně odlišně, spíš než odtažitě řekl bych střízlivěji.

 

Deska  Looking back, která se mi právě přetáčí v přehrávači, je v podstatě corpus delicti předchozího odstavce. Její poslech pro mne představuje návrat o nějakých deset let zpátky, do dob vrcholné popularity Slipknot, kterou si vydobyli geniálním eponymním albem, aby to pak celé zpackali následníkem Iowa. Looking back v sobě míchá hardcorovu navztekanost, občas ostřejší kytarové riffy, texty točící se kolem sociální kritiky, nasranosti a podobných témat a občasně pohupující se nu metalovou rytmiku (se kterou ani v nejmenším nemají problém dnešní „moderní“ metalcorové bandy). Ingredience dobře známé, vyzkoušené a léty prověřené.

 

Když vyhodím poslední čistě instrumentální a mírně odlišnou Morning, zůstane mi devět skladeb vařených dle jednoho receptu a tak není divu, že výsledek působí poněkud jednolitě. Snahou pravděpodobně bylo natočit dost tvrdou a zároveň líbivou desku, což se povedlo tak napůl. Tvrdosti ubírá na síle nepříliš dobrý zvuk, dokážu si představit podstatně nabroušenější produkci, na druhou stranu doplňování se obou vokalistů působí mnohdy zajímavě. V rámci skladeb se střídají úderné a místy i hodně nasekané pasáže (třeba čtvrtá Right away nebo sedmá Block 11), s melodickými vyhrávkami, čistým zpěvem (tady mi jeden ze zpěváků barvou hlasu hodně připomíná Coreyho Taylora) a povlovnou rytmikou. Zajímavá místa? Není jich mnoho, pravda, spousta materiálu působí stokrát slyšeným a opotřebovaným dojmem, ale svižný drajv nelze upřít šesté, nenávistné Heritage a zajímavou myšlenku předchozí a titulní Looking Back, která oproti ostatním skladbám působí přece jenom svébytněji.

 

Deska se mi v přehrávači kutálí opět a znovu a stále jí nějak nemůžu přijít na chuť. Výborně si podobný materiál dokážu představit na koncertě, ale produkce vepsaná do stříbrných drážek se převaluje nezajímavě, hodně nápadů a motivů se opakuje a záchytných míst nacházím jen poskrovnu. Při pohledu do české scény daného žánru se nejedná o žádný propadák, našel bych asi víc než málo jiných, podstatně tragičtějších událostí, ale stejně tak se najdou spolky, které jsou o nějaký ten kousek cesty dál.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky