Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Slidhr - White Hart!

SlidhrWhite Hart!

Sorgh24.10.2023
Zdroj: Bandcamp, Mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Rukopis Slidhr dbá na stylovou věrnost a kromě drobných připomínek pod čarou jde o čistý black metal.

Jednou z možností, jak nasát severní náladu a zapomenout na letošní nekončící léto, je pustit si nové album od irské kapely Slidhr. Tohle jméno je pro mě zatím velká neznámá a nic na tom nemění fakt, že Slidhr drtí notové osnovy už od roku 2005. Houfy jiných doposud stínily jejich temnou siluetu, a tak se k nim dostávám až s aktuální řadovou deskou White Hart!.


Hola, bílý jelene, však jsme našli společnou řeč během několika okamžiků. White Hart! je ten typ nahrávky, která se nebabrá s nějakou vyšší pravdou, hlubší filozofií nebo zákeřnými jinotaji, ale zcela na rovinu vypráví své kapitoly tak, jak jdou po sobě. Pracovní metodou je black metal hrubšího ražení, ale nejde o žádný war masakr ve stylu Marduk. Slidhr mají zakalený pohled upřený do zbytků lesů po kůrovci, do obnovených mokřadů a pastvin, ze kterých se výhružně sápe mlha a občas zakleje bloudící bohatýr. Taktéž dávka suverénního egoismu by se dala najít a s ním spojená misantropie. To vše zní jako naprostá klasika a je to tak dobře. Zmíněné pocity a témata jsou přítomny nejen v textech, ale hlavně v hudbě a citlivý jedinci ten naturální, ostrý feeling ucítí. Není vystaven na pultě určeném k rychlé spotřebě, ale skrývá se pod vrstvou hutných technologií. Díky nim má zvuk neobvykle hluboké podloží a nesoustředěného posluchače logicky napadají myšlenky čistě deathmetalové. Rukopis Slidhr ovšem dbá na stylovou věrnost a krom zmíněných hloubek je album čistý black metal.


Melodika nedisponuje bohatýrským rozmachem. Ve chvílích marnivého vzdoru dokáže s jepičím efektem porazit hučící soukolí postavené na důrazné rytmice, ale nepřesvědčí. Hlavně si je ale třeba uvědomit, že není tím hlavním nosným prvkem desky. Skromnosti si od sudiček nabrala plnými hrstmi a čile ji kloubí se stylovou nepřístupností a povýšeností. Studené riffy opakují povědomé kompozice, nástroje jakoby vrčely elektrizujícím hněvem. Stáváme se jeho zajatci ve skladbách vyžadujících rychlý proces, v pomalých partech nás zarazí povědomá jednoduchost, kterou  obdivujeme u Darkthrone nebo Tulus. Baví mě obě polohy a vážím si i drobných prvků, které by se s přimhouřením hledí daly považovat za zajímavé. Klasicismus je doktrínou i v prostoru u mikrofonu. Zpěv srší standardizovanou nenávistí a krom bohatýrského halekání v úvodu se drží pravidla co nejvíc tepat do rozjitřeného organismu posluchače. Hledat v něm něco víc než blackové skuhrání by bylo projevem senility, spokojme se proto s touto jistotou.

 

Whitě Hart! není revoluce v žádném slova smyslu. Je to zlý, střídmý black, který, vzhledem ke svému původu kupodivu a možná naštěstí, není navlečen do foklorního šatu, nesaje ze džbánu lidových tradic a na Irsko neukazuje ani prstem. Tím se stává široce dostupným a nekonfliktním. Kvality má a potvrdil to tím, že si ho dávám poměrně často. Těžko říct, jestli to něco dokazuje.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

maso / 7.1.24 23:09odpovědět

Nezklamali! První trojka skladeb zabíjí. Ranní lajna koxu zadara!

Bodin / 30.11.23 11:40odpovědět

Popravdě řečeno, už dlouho jsem neslyšel tak výborné blackové album. Tohle bude závislost na delší dobu.

simach / 24.10.23 15:38odpovědět

Slidhr je nechutne neospevovany projekt. Stavil by som sa ze toto je jedna z kapiel ktore mozno ak nie priamo tak ciastocne prispela k formovaniu islandskeho stylu bm

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky