Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Smokemaster - Smokemaster

SmokemasterSmokemaster

Jirka D.19.4.2020
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku (# TON067) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Smokemaster to mají rádi retro a nejsou sami. Je jich moc. Jsou jedněmi z těch moc.

Vždycky když čtu v popisu kapely, že se inspirovala u Pink Floyd nebo The Doors, nevím, jestli z toho mám mít radost (jsou to jedny z mých největších srdcovek), nebo se obávat nejhoršího. V případě Smokemaster jsou v zaslaných informacích uvedena obě jména a jelikož kapela pochází z Německa, dopředu jsem tušil, že platit bude spíš ta verze o průseru. Možná mám trochu zkreslené vidění reality v tom, že z tohoto směru mi chodí k recenzím věci právě tohoto typu a za ty roky jsem nabyl neodbytného pocitu, že podobných kapel navlečených do květinových košil a snažících se probudit generaci hippies, je v téhle láskou a solidaritou přetékající zemi strašně, strašně moc.

 

No a pak jsem začal pátrat po internetech, co a jak se to má s touto kapelou, a nešel jsem tohle video, které kromě toho, že je na aktuální německé poměry a nálady překvapivě multikulturně čisté, je především naprosto a zcela střízlivé. Tedy až na jednoho vlnícího se hipíka, který jediný má moje sympatie (nejen proto, že se až nebezpečně podobá jednomu členovi naší redakce), protože ten jediný pochopil, o co v psychedelickém rocku jde. Ti ostatní vyměnili psychedelika za bublifuk.

 

 

Problém všech těchto kapel imitujících klasický psychedelický rock je, že to dělají v úplně jiné době, v kulisách úplně jiných a odlišných společenských norem, a i když si ani zdaleka nemyslím, že by to měl být z jejich strany úmyslný podvod (dokonce věřím tomu, že to myslí naprosto vážně), z podstaty věci je to pouze hra. Hra na něco, co není, hra na někoho, kdo už je dávno mrtvý. A přesně z tohoto důvodu mám problém kapelám jako Smokemaster uvěřit byť jen jedinou notu.

 

V takovém případě je pak úplně jedno, že hudebně se místy není problém chytit, že skladba Ear of the Universe je skutečně dobrý psychedelic rock s výbornými klávesami, že hned následná Sunrise in the Canyon zavane Tarantinovskými soundtracky a má skvělou atmosféru ovoněnou americkým západem. Smokemaster v tomto ohledu hrají a skládají docela dobře a výsledná muzika by mohla být slušnou omluvou jejich zjevné a vlastně i přirozené naivity. Ostatně nejsilnější položka playlistu teprve přijde a je jí Astronaut of Love, kde jakoby se potkala psychedelie The Doors s podladěným zvukem Sleep a je to neskutečná jízda s výjimkou hlasu, který se snaží strefit do osudovosti Jima Morrisona tak vehementně, že je to na pár facek. Naproti tomu první Solar Flares a poslední Astral Traveller mi přijdou jako starší skladby, které kvalit ostatních nedosahují a řekl bych, že je to přirozený následek debutní desky, na kterou kapela poskládala většinu toho, co bylo zrovna k mání.

 

Viděno a slyšeno pouze v kontextu hudby, Smokemaster docela překvapují, ale stačí jeden pohled na nějakou jejich promofotku, a jednomu dojde, jak moc je to špatně. Jak moc je to imitace a divadlo pro děcka, která by sice chtěla ochutnat a zažít ten hříšný a omamný rock, ale současně si vůbec nezadat a neztratit nic ze svého morálního kreditu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky